Rubrika: Stalo se …

Přelom září a října byl na zpívání velmi bohatý. V jediném týdnu jsme stihli zpestřit úterní odpoledne seniorům obce Dubenec, přivítat v Úlibicích nové občánky a ještě posedět a zazpívat v hospodě U Šamana.
V Dubenci jsme představili nové pásmo s názvem Hudební procházka po naší vlasti. Naše písničky, které se dotýkají nějakého místa či města jsme proložili lidovkami a samozřejmě jsem si k tomu i něco málo řekla.
Vítání občánků obohatila Simonka přednesením dvou básniček. Zpívali jsme samozřejmě naše a tentokrát bez akustiky, abychom děti nepolekali.
Naproti tomu U Šamana jsme tlumit hlas ani nástroje nemuseli. Přestože v jednu chvíli hrálo 5 kytar, hospoda se nezbořila, což znamená, že ji v listopadu opět přijdeme rozeznít.

Co si představíte, když se řekne: plavky, nafukovací lehátko, slunečník, osuška? Pokud plovárnu, jste blízko. Tyto a další předměty s letním koupáním související naleznete od dnešního dne v Malé síni hořického muzea. Vernisáž otevřela výstavu Rozmarné léto na Dachovech, která vznikla k výročí 90 let otevření dachovského koupaliště.
Kromě dobových věcí jsou zde k vidění také dva krátké filmy z této lokality a samozřejmě spousta krásných fotografií.
Vernisáž jsme doprovodili našimi písničkami. Zařadili jsme ty staré a osvědčené, nejen proto, že je už Hořičáci znají. Druhým důvodem je naše první CD, na kterém právě tyhle písničky jsou a které už je na spadnutí.
Výstavě přejeme mnoho návštěvníků a návštěvníkům přejeme, aby to začínající léto zase tak moc rozmarné nebylo.

Svůj zpívací deficit jsem si v pátek bohatě doplnila. Neoficiálně ale zato v plné sestavě jsme navštívili skvělou a hlavně nekuřáckou hospůdku U Šamana, kde už jiná skupina vládla hlasem i nástroji. Přijali nás s otevřenou náručí a zpěvníky. Takže v takto obohacené sestavě samozřejmě s naším neúnavným kamarádem kytaristou Tomem jsme zvládli udělat tolik rámusu jako jindy se dvěma reprobednami o pěti stech watech.

Zpívali jsme od 7 do bezmála půlnoci. Z naší tvorby jsme dali jen pár, pro oslavence Toma naši Vstupenku do ráje. Po dlouhé době jsme si zazpívali takovou všehochuť od lidovek nejen českých přes country, folk, trampské písničky až po pop a rock. Hynek jako obvykle seděl na dvou židlích, neb střídal housle a kytaru s foukací harmonikou. Doufáme, že se to místním štamgastům i majitelům líbilo, protože tam určitě v brzké době zase zavítáme.

(Děkujeme panu K.Raisovi za poskytnutí fotografií)

Naše první letošní vystoupení se odehrálo na půdě nám dobře známé. V Knihovně V.Čtvrtka v Jičíně jsme doprovodili akci s názvem Čajový dýchánek. Akce byla pořádaná na oslavu stého čísla časopisu ČAJ (zkratka pro Časopis autorů Jičínska.)

Vydat sto čísel časopisu, představit v něm přes 120 autorů, to je práce pro celý tým lidí. O to obdivuhodnější je fakt, že za všemi čísly ČAJe je jen jediný člověk- Václav Franc. V Čaji uveřejňuje poezii, prózu a také rozhovory. Samozřejmě, že už dávno nevystačí jen s autory z našeho okolí. Účast v Čaji je nejen celorepubliková ale dokonce mezinárodní.

Za Písničkáře Ze šuplíku jsme tentokrát vystoupili jen s Hynkem. Uvědomila jsme si, jak už mi zpívání zase hrozně chybí. A tak jsme k plánovaným písničkám ještě něco přihodili.

Autory z Čaje přečetli členové DIVu. Vybrána byla jen část poezie, protože představit prózu v tomto množství autorů by byl úkol nadlidský.

A tak jsme si zpívali, přednášeli a pili čaj… Prostě krásný středeční večer.

(Foto: Martin Žantovský, fotogalerie knihovny V. Čtvrtka v Jičíně)

Poslední zpívání bylo jako vždy doma – doma v Řehči.
Na návsi zavládla ta nejvánočnější atmosféra, jakou si jen dokážete představit.
Hojnost v podobě nejrůznějších výtvorů slaných, sladkých i tekutých, pospolitost v podobě společného zpívání a povídání. A příroda nám letos také přála. Z nebe se na nás sypaly sněhové vločky a s nimi určitě také štěstí do blížícího se nového roku.

[Promítání ...]

(foto: Simona Beranová)

(Jičín 21.12. 2014) Vlčata, světlušky a jejich rodiče a také mladší sestřičky a bratříčkové, ze kterých jistě brzy budou vlčata a světlušky, se shromáždili ve srubu na Čeřovce, aby si s námi vánočně zazpívali. Děti byly dobře připravené. Vlastnoručně si na některé schůzce vyrobily rachtadla. My přidali zpěvníky a mohlo se začít. Přezpívali jsme všechny koledy. Přídavků na přání bylo několik a na zpěv ani hraní jsme nebyli sami. Kromě Hynkovi foukací harmoniky a kytary doprovázel koledy ještě akordeon jednoho ze skautů. Světlušky si pro nás připravily dárek v podobě krásné písničky: Bim bam.
Po zpívání bylo cukroví, čaj a promítání fotek ze všech skautských akcí, kterých se děti díky skvělým skautským vedoucím mohly v roce 2014 zúčastnit.
A nakonec se rozdávalo Betlémské světlo.
Je dobře, že právě z tohoto místa, z místa, které šíří světýlko, radost a zábavu pro děti po celý rok, se Betlémské světlo rozšířilo po Jičíně.

Tak trochu jiný svět se nám otevřel hned při vstupu do dalšího místa našeho vystupování. Zatím rozestavěný dům z alternativních materiálů v Brtvi se proměnil v místo jak z  Biblického obrazu.
Nechyběl Josef, ani Marie, místo vola a oslíka pobíhaly po ohrádce spokojené kozy.
Sedělo se na balících slámy a zpívalo se a zpívalo. Kamarádka Lidka, která koncert připravila, zahájila velmi netradičně zpívaným aramejským Otčenášem. Pokračovala několika dalšími písněmi, které byly stejně neobvyklé jako obohacující. Vystřídali jsme ji a zazpívali pár našich a pak už se pokračovalo koledami. Lidka hrála na kytaru, Hynek prostřídal kytaru s harmonikou a housle a sbor posluchačů se přidal zpěvem a perkusemi v podobě nejrůznějších řachtadel.
Marie a Josef seděli hned vedle nás a stejně tak i anděl. I když andělů tam bylo určitě mnohem víc, jen všichni nebyli vidět na první pohled.

Už nám to začalo. Advent je tu a s ním i doba vrcholících příprav. Ne, nemám na mysli ani pečení cukroví, ani úklid domu. Všechen svůj čas věnujeme trénování našeho vánočního programu, ve kterém budou koledy, písničky Ze šuplíku a trocha mluveného slova.

Začali jsem už v úterý. Na autorském čtení mé knížky Eva a Kniha poznání pro Spolek přátel krásného slova jsme kromě našich písniček zazpívali i koledy.

V sobotu 6.12. navštívíme poprvé kostel Nejsvětější Trojice v Suché. Pokračovat budeme do našeho milého Miletína a to 10.12. A o dalším víkendu si zazpíváme v kostele v Markvarticích v sobotu 13.12. a hned druhý den na koncertě Lidky Tomčalové v Brtvi. Poslední víkend bude patřit jako vždy skautům – v sobotu. Úlibický koncert je bohužel přesunut z kostela do Čajovny. Kostel byl statikem uznán jako koncertu neschopný, přesto doufám, že si i mimo tyto slavnostní prostory navodíme slavnostní atmosféru.

A o svátcích – 26. zazpíváme jako každý rok na řehečské návsi.

Tak přijďte, kam to máte nejblíž, nebo třeba kde jste ještě nebyli.

Těší se na Vás všichni Ze šuplíku

V páteční podvečer dne 21.11.2014 navštívili knihovnu v Sobotce stromidé. S pomocí Václava France jsem soboteckým čtenářům představila Evu a Knihu poznání. Opět krátkými ukázkami prokládanými vyprávěním děje a přiblížením „zákulisí“ psaní knihy.
Protože jsem měla tentokrát k dispozici mužský hlas, zařadila jsem především rozhovory Tílie a Taxe, které snad pro dospělé publikum byly zajímavější.
Čtení jsme doprovodili našimi písničkami. Vzhledem k tématu knihy samozřejmě těmi fantasy.
Hned na začátku jsem zazpívala Podivnou: „Já vlkodlakům, čistím zuby a při úplňku tančím mezi duby…“, aby posluchači věděli, co jsem zač.

Jičínským muzeem se line vůně koření. Včera začala vernisáží výstava Koření – vůně Vánoc, kterou připravila a moc hezky uvedla paní Petra Zíková.
Protože koření je pro mě synonymem vůně dálek, zahráli jsme Dětský sen, ve kterém se zpívá: ..když vítr přináší vůně z daleka, někoho to vyplaší, změny se vyleká..“
Návštěvníky výstavy naštěstí vůně z daleka nevylekaly. Ještě než se ponořily do všech zajímavostí ze světa koření, poslechli si naše Srdce perníkový, neboť to je naše nejvíce kořeněná písnička. A abychom zachovali ráz i druhé půlky názvu výstavy, zazpívali jsme naši vánoční – Nebeského albína.
Výstava bude v muzeu přes celé Vánoce, takže pokud tušíte, že pepř či vanilka nepochází z regálu v supermarketu, přijďte se dozvědět víc.

Sice se říká třikrát a dost, ale pro nás to doufám neplatí. Už po třetí jsme totiž pomáhali s vítáním občánků narozených  v obci Úlibice a Řeheč.
Na vítání občánků je důležitá jediná věc:  hrát tak, aby se děti nerozbrečely. A to se nám podařilo. Nebrečelo ani jedno. Ba co víc, miminka nás z náručí maminek  sledovala a jeden chlapeček při  písničce Dětský sen dudal do rytmu.
Přestože jsme jeli bez houslisty, o zvuk houslí nebyl nikdo ochuzen. První písničku totiž zahrála naše Simonka.
Doufám, že písniček, které naše malá houslistka zvládne, bude rychle přibývat a brzy se stane právoplatným členem Ze šuplíku.

Děkujeme obci Úlibice za poskytnutí fotografií.

Prezentace