Na začátku září se do Čisté zatoulaly Vánoce. Dětem se určitě líbilo odpoledne plné her a soutěží. A aby to byly Vánoce se vším všudy, rozdávaly se dárky, rozsvěcel vánoční strom a my jsme zahájili koledami. Byli jsme tentokrát bez houslisty, ale zato nově s odposlechem. Aparatura se nám utěšeně rozrůstá. Ne že by se nám líbila ta práce s instalací před a rozebíráním po vystoupení, ale chce-li člověk vyluzovat zvuky libé, musí se hlavně slyšet. Naše písničky byly střídány řinkotem zbraní dětské šermířské skupiny ze Dvora Králové. Sluníčko rychle zapadalo, ale děti byly stále rozjařené…no zkrátka jako o Vánocích.
Ďábel v knihovnické dílně
10.9.2013 jsme zopakovali v Knihovně V.Čtvrtka pásmo Smlouva s ďáblem, tentokrát jako součást knihovnické dílny v rámci festivalu Jičín město pohádky.
Celé pásmo bylo laděno do tématu fantasy, a proto se v našich písničkách objevili dryády a vlkodlaci, anděl i ďábel, upíři a divoženky.
Písničky prokládaly mluvené slovo z dílny nového literárního spolku DIV, jehož členové jsou Dana Beranová, Ilona Pluhařová, Václav Franc a Eva Jebavá.
Kromě nahlédnutí do naší povídkové tvorby, kterou jsme četli, byla divákům představena ještě kniha Ilony Pluhařové Země bledulek.
Řehečtí Rodáci 2013
Řehečské kvarteto zahájilo, my jsme nastoupili až po setmění.
Už po několikáté jsem byla svědkem toho, jak je skvělý muzikant přitahován ke skvělému muzikantovi jako dva póly magnetu. Proto naše zpívání nemohlo dopadnout jinak, než že se Hynek a pan Koren ze skupiny Řehečské kvarteto semkli do „úzkého kruhu řehečského“ a společně si zahráli pár písniček. My ostatní jim k tomu alespoň pobrukovali.
Jelikož oni dva patří k těm muzikantům, kteří slyší i odchylky o 1/4 tónu, které nám obyčejným smrtelníkům vrásky nedělají, pochvalovali si, jak jim to spolu pěkně ladilo.
A věřte nevěřte, to že se ztichlou Řehčí nesly tóny písně Tichá noc, nebylo rozhodně vinou alkoholu, ale spíš hledáním a nalezením společné noty. A o tom to hraní a vlastně celý život asi je.
(Autor fotografií: Martin Žantovský)
Ze šuplíku tradičně na skautském táboře
Letos byly děti obzvláště hudebně vyladěné. Zpívaly, tleskaly, doprovázely na rytmiku, snaživě plnily soutěž, kterou jsme jim připravili-prostě prázdninové zpívání jak se patří. V návalu euforie z táborové atmosféry jsem táborníkům nabídla, že pokud mi řeknou několik slov, složím na tato slova písničku. Aktivita dětí se zvedla ještě o kousek. Okamžitě byly všechny ruce nahoře, vedoucí vyvolávala a já zapisovala. S děvčátky to bylo dobré. Slov jako kůň, ráj, slavnost, kláda jsem se neobávala. Malí kluci už trochu přitvrdili se slovy: kulomet, indián, vláček, a ti nejstarší mi to samozřejmě rozhodně nechtěli ulehčit. Do sbírky mi od nich přibyla slova kardiostimulátor a emancipace.
Už cestou domů mi hlava šrotovala. Druhý den jsem během dopoledne měla jasno a ve čtvrtek jsme jeli omladinu seznámit s výsledkem. Slova k písničce jsem napasovala na melodii Máme doma místo psa kytku masožravou a text si můžete přečíst zde: Tenkrát na táboře (PDF soubor)
Dětem se písnička líbila. Poslouchaly, k těm „svým slovům“ se s výskokem hlásily a zkusily si ji s námi i zazpívat.
Pokračovali jsme několika našimi a samozřejmě mnoha táborovými. Se soumrakem za námi dorazil i Jarda s housličkami a po celou dobu nás velmi pěkně na akordeon doprovázel jeden ze skautů.
Když se světlušky a vlčata nachystali do spacáku, zahrálo jim trio housle, kytara, akordeon ještě na dobrou noc a pak už jsme je nechali v tichu usnout. Hned, jak poslední hlásky umlkly, vytáhli kluci znovu své nástroje a ještě jsme v polní kuchyni nad bramborovými plackami tamních skvělých kuchařek zpívali dlouho přes půlnoc.
Nasáli jsme v Netolicích spoustu dobré nálady a energie a znovu se museli hluboce sklonit před partou lidí, která našim dětem věnuje dnem i nocí svůj čas a energii a dělí se s nimi o své zkušenosti a dovednosti, učí je poznávat, objevovat a být samostatné. Všem lidem kolem jičínského skautingu velké díky.
Čistá u Horek
(21.6.2013) Vydali jsme se dle instrukcí kolem žirafy rovně a za vodníkem doprava. V autě naskládané nástroje i aparatura, cíl Čistá u Horek.
V Čisté mají opravdu vodníka a taky školu, která slavila 130 let. Oslavu školy spojili Čistečtí se srazem rodáků a hned z toho byla slavnost. Zahráli jsme jim a zazpívali a tentokrát dokonce se zvukařem.
Pozvánka: Ondřej Sekora přírodovědcem.
Kdo by nás chtěl vidět a slyšet, případně jenom vidět nebo jenom slyšet (v tom případě zapůjčíme zdarma tmavé brýle nebo špunty do uší) je srdečně zván 7.6. 2013 do muzea v Jičíně, kde vystoupíme od 18 hodin na vernisáži: Ondřej Sekora přírodovědcem. Napsali jsme pro tuto příležitost písničku Mravenec a tu hned po vystoupení na našich stránkách uveřejníme (pro všechny milovníky mravenců jako jsou mravenečník či mravkolev).
Po vernisáži – asi v půl sedmé – se přesuneme na nádvoří zámku, kde budeme hrát ve dvou blocích a tím doprovázet Muzejní noc.
Letem světem poezie
Všechny cestující uvítala vlídná a jako vždy elegantní letuška – ředitelka Knihovny V. Čtvrtka paní Jana Benešová a šéfpilot nám dobře známý MUDr. Václav Franc. Letěli jsme nad Libereckem, Nymburkem i Hradcem Králové, nad Mělníkem a Sobotkou a dokonce nad Polskem a odevšak k nám zaznívaly příspěvky tamních veršotepců i prozaiků. Jednotlivá představení literárních spolků jsme hudebně předělovali, písničky jsme zařazovali tak, jak se nám zdálo, že s přečteným příspěvkem zarezonují a potom se kochali verši lyrickými i drsně avantgardními, povídkami i propojeným humorným pásmem Přátel krásného slova z HK, kteří to rozjeli nejen mluveným slovem v podání dvou členů, ale doplnili promítáním a opravdu všechny cestující náramně pobavili. Bohužel někteří účastnící nepochopili letový plán a vystupovali za jízdy. Tím se samozřejmě připravili o krásnou atmosféru jednoho děštivého sobotního odpoledne,o příspěvky ostatních, a tak trochu tím ukázali, že Češi sice umí psát, ale poslouchat se někteří teprve musí naučit.
Premiérová Smlouva s ďáblem
Jakou podobu má fantazie Ze šuplíku, jste si mohli poslechnout 22.1. 2013 v Knihovně V. Čtvrtka v Jičíně, kde jsme zahráli 8 písniček s fantasy tématikou. Já napsala jako obvykle texty a Hynek melodie a většina z nich měla tento večer svou premiéru.
V hudebně literárním pásmu nazvaném Smlouva s ďáblem, jsme se spřáhli…ne, s ďáblem rozhodně ne, ale se členy Literárního spolku, a tak jsme nejen hráli a zpívali, ale také poslouchali jejich autorské čtení povídek.
Já si zkusila vystupovat na obou frontách. Přečetla jsem svou povídku „Nikdy neříkej nikdy“ a hned se mi chce napsat, že už NIKDY nebudu číst i zpívat v jednom vystoupení, protože to je pro hlas opravdu ďábelská zkouška.
Samozřejmě do toho ale půjdu znovu. Už teď máme nabídky na zopakování celé akce, která nás dostala daleko od předvolební politiky i povánočních slev, a ještě k tomu jsme poznali zajímavé lidi, se kterými snad svou lásku ke světu fantasy budeme sdílet.
Se zubařem v Nové Pace
Jistě už tušíte, o kom je řeč. Ano, znovu jsme si zazpívali na společné akci s Václavem Francem, který nás už po několikáté přesvědčil o tom, že až jednou pověsí vrtačku na hřebík, může se živit jako bavič. A nejen to. Zjistili jsme i v proudu událostí, které se kolem nás hrnou a ne vždy jsme jejich režiséry, že je člověkem upřímným a oddaným – literatuře, zábavě, nezištného šíření slova mluveného i psaného.
Na akci, která tentokrát proběhla na půdě knihovny v Nové Pace, jsme zazpívali premiérově naši novou „Vstupenka do ráje“, ke které složil melodii náš houslista Jarda Kejval a jako přídavek Dědictví, která byla zároveň i pozvánkou na naši další společnou akci- tentokrát do jičínské knihovny pod názvem Smlouva s ďáblem.
4. řehečské vánoční zpívání
Po koledách, potlachu a přání jsme se rozešli, ale nikoliv do svých domovů. Sousedské sdružování skončilo až mnohem, mnohem později.
Vánoční koncert v Úlibicích, v kostele Zvěstování panny Marie
Na Blatech
Když jsem předevčírem po mohutném aplausu v knihovně děkovala publiku slovy, že polovina úspěšného vystoupení je dobré publikum, ani jsem netušila, jak brzy se přesvědčím o pravdivosti svých slov. Pokračovat ve čtení „Na Blatech“
Dvojitá premiéra
(Aktualizováno 11.12.2012)
6.12. jsme v Knihovně V.Čtvrtka vystoupili pro Klub aktivních seniorů.Že jsou senioři opravdu aktivní, jsme se přesvědčili úderem 15. hodiny. Nejen že v hojném počtu i přes nepřízeň počasí dorazili, ale mnozí i napekli a hlavně s námi od první chvíle všechny koledy zpívali. Pokračovat ve čtení „Dvojitá premiéra“
Vítání občánků
Šňůru našich vánočních vystoupení jsme začali stylově s nejmladšími. Na úřadu v Úlibicích se dnes 1.12.2012 sešli maminky a tatínkové a samozřejmě taky dědové, babičky a další příbuzní ke slavnostnímu přivítání svých potomků do života. Pokračovat ve čtení „Vítání občánků“
Zubař v Miletíně
Opět jsme pomáhali Václavu Francovi vrtat a trhat – tentokrát do miletínského publika.
V prostorách zdejší knihovny, která má úžasnou atmosféru starého domu s klenutými stropy, ale kompletně v novém kabátě, jsme mezi jednotlivé povídky Václava vkládali naše písničky. Pokračovat ve čtení „Zubař v Miletíně“
Jičín jako z pohádky
Katalpa
(Aktualizace: 22.9.2012)
Brože a šátky a hrníčky barvami hrají. Katalpa!
Nad tím, co české ruce dokážou, dech se tají. Katalpa!
Na výstavě výtvarných prací členů občanského sdružení Katalpa to opravdu barvami hrálo. Výstava byla slavnostně otevřena 7.9.2012 v Galerii plastik v Hořicích za účasti delegací z Polska, Maďarska a Slovenska, starosty a místostarosty Hořic a samozřejmě Ze šuplíku. Pokračovat ve čtení „Katalpa“
Hořická trubička větší a větší
Od dnešního dne si s ní navždy spojíme také obrovskou masku trubičky v podání divadelního spolku Kandrdas.
Větší byl i sál, ve kterém jsme tentokrát zazpívali Legendu o hořické trubičce.
Větší bylo i naše obsazení – poprvé si s námi trubičku opět doprovázenou ukazováním na „větší“ plakát paní Burešové (protože jsem tentokrát musela ukazovat já sama, opravdu se mi zdálo, že obrázky vyrostly) zahrál i náš houslista. Pokračovat ve čtení „Hořická trubička větší a větší“
Vernisáž výstavy Hračky Aleny Pleslové
Na sklonku června jsme byli narychlo pozváni na vernisáž výstavy Hračky Aleny Pleslové do jičínského muzea. Vernisáž zahájila úvodním slovem Mgr. Petra Zíková. Ta pak předala slovo
paní Pleslové. Krátké pauzy vyplnily naše písničky.
První muzejní noc v Hořicích
Když písnička ožije
Dne 17.5.2012 proběhla v hořickém muzeu vernisáž výstavy Příběh Hořických trubiček. Byli jsme pozváni, abychom akci hudebně doprovodili.
Jakmile jsme vešli do Malé síně Městského hořického muzea, měla jsem pocit, že vstupujeme do jedné z našich písniček.
Ze šuplíku a Májové úterý
„Jak se jmenujete?“ přivítal nás asi osmiletý syn paní organizátorky, který důležitě přecházel po nádvoří jičínského zámku.
„Ze šuplíku,“ odpověděla jsem a on jen nedůvěřivě zakroutil hlavou.
Tím mi připomněl, že nás pořadatelé bohužel zapomněli napsat do programu.
Doprovodit jsme měli netradiční prezentaci spolků a sdružení s názvem „Ochutnejte neziskovky.“ Pokračovat ve čtení „Ze šuplíku a Májové úterý“
Medový den
Skupina Ze šuplíku ve složení obohaceném o houslistu Jardu zažila 21.4.2012 křest ohněm. Přijali jsme totiž pozvání na akci jičínského muzea s názvem Medový den, která byla vyvrcholením výstavy: „Aby vám včely neuletěly“ o medu, včelách, včelařích a všem, co k tomu patří.
V deset hodin dopoledne jsme si zabrali lavičku na nádvoří jičínského zámku, kde se akce odehrávala, mezi prodejci medu, propolisových mastí, medového piva i teplé medoviny a hráli jsme a hráli..Celá akce trvala 5 hodin. Přestože jsme dávali pauzy, otočili jsme celý repertoár několikrát. Pokračovat ve čtení „Medový den“
Jak jsme hráli v Hořicích
Aktualizováno : 12.2.2012 | Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Jedna z nich nás zavedla do Městské knihovny v Hořicích, kde jsme se zúčastnili literárně- hudebního večera s píšícím zubařem /nebo chcete- li vrtajícím spisovatelem/ MUDr. Václavem Francem. Přestože je Václav náš soused a můj dlouholetý kolega z literárního spolku, svedla nás do stejné místnosti, ve stejný čas ředitelka knihovny. Pokračovat ve čtení „Jak jsme hráli v Hořicích“