Rubrika: Stalo se …

Už nám to začalo. Advent je tu a s ním i doba vrcholících příprav. Ne, nemám na mysli ani pečení cukroví, ani úklid domu. Všechen svůj čas věnujeme trénování našeho vánočního programu, ve kterém budou koledy, písničky Ze šuplíku a trocha mluveného slova.

Začali jsem už v úterý. Na autorském čtení mé knížky Eva a Kniha poznání pro Spolek přátel krásného slova jsme kromě našich písniček zazpívali i koledy.

V sobotu 6.12. navštívíme poprvé kostel Nejsvětější Trojice v Suché. Pokračovat budeme do našeho milého Miletína a to 10.12. A o dalším víkendu si zazpíváme v kostele v Markvarticích v sobotu 13.12. a hned druhý den na koncertě Lidky Tomčalové v Brtvi. Poslední víkend bude patřit jako vždy skautům – v sobotu. Úlibický koncert je bohužel přesunut z kostela do Čajovny. Kostel byl statikem uznán jako koncertu neschopný, přesto doufám, že si i mimo tyto slavnostní prostory navodíme slavnostní atmosféru.

A o svátcích – 26. zazpíváme jako každý rok na řehečské návsi.

Tak přijďte, kam to máte nejblíž, nebo třeba kde jste ještě nebyli.

Těší se na Vás všichni Ze šuplíku

V páteční podvečer dne 21.11.2014 navštívili knihovnu v Sobotce stromidé. S pomocí Václava France jsem soboteckým čtenářům představila Evu a Knihu poznání. Opět krátkými ukázkami prokládanými vyprávěním děje a přiblížením „zákulisí“ psaní knihy.
Protože jsem měla tentokrát k dispozici mužský hlas, zařadila jsem především rozhovory Tílie a Taxe, které snad pro dospělé publikum byly zajímavější.
Čtení jsme doprovodili našimi písničkami. Vzhledem k tématu knihy samozřejmě těmi fantasy.
Hned na začátku jsem zazpívala Podivnou: „Já vlkodlakům, čistím zuby a při úplňku tančím mezi duby…“, aby posluchači věděli, co jsem zač.

Jičínským muzeem se line vůně koření. Včera začala vernisáží výstava Koření – vůně Vánoc, kterou připravila a moc hezky uvedla paní Petra Zíková.
Protože koření je pro mě synonymem vůně dálek, zahráli jsme Dětský sen, ve kterém se zpívá: ..když vítr přináší vůně z daleka, někoho to vyplaší, změny se vyleká..“
Návštěvníky výstavy naštěstí vůně z daleka nevylekaly. Ještě než se ponořily do všech zajímavostí ze světa koření, poslechli si naše Srdce perníkový, neboť to je naše nejvíce kořeněná písnička. A abychom zachovali ráz i druhé půlky názvu výstavy, zazpívali jsme naši vánoční – Nebeského albína.
Výstava bude v muzeu přes celé Vánoce, takže pokud tušíte, že pepř či vanilka nepochází z regálu v supermarketu, přijďte se dozvědět víc.

Sice se říká třikrát a dost, ale pro nás to doufám neplatí. Už po třetí jsme totiž pomáhali s vítáním občánků narozených  v obci Úlibice a Řeheč.
Na vítání občánků je důležitá jediná věc:  hrát tak, aby se děti nerozbrečely. A to se nám podařilo. Nebrečelo ani jedno. Ba co víc, miminka nás z náručí maminek  sledovala a jeden chlapeček při  písničce Dětský sen dudal do rytmu.
Přestože jsme jeli bez houslisty, o zvuk houslí nebyl nikdo ochuzen. První písničku totiž zahrála naše Simonka.
Doufám, že písniček, které naše malá houslistka zvládne, bude rychle přibývat a brzy se stane právoplatným členem Ze šuplíku.

Děkujeme obci Úlibice za poskytnutí fotografií.

Prezentace

V jediný den a  na jediné akci jsme si vyzkoušeli hraní s maximálním i minimálním technickým zázemím.
Na úvod tradičního průvodu se světýlky v rámci festivalu Jičín město pohádky jsme zazpívali na Valdštejnově náměstí z velkého pódia. Pro nás to byla zcela nová zkušenost – zvukař, několik odposlechů a hlavně reprobedny, které zvládnou ozvučit celé náměstí.
Samozřejmě jsme zazpívali naši Světýlkovou, kterou jsme pro tuto akci složili.
Z našeho repertoáru jsme pro velké pódium vybrali ještě Pohádkovou, která byla psaná pro JMP před 3 lety,  a Vstupenku do ráje, která  skvěle rezonovala s letošním tématem festivalu, neboť je o Prachovských skalách a o Pelíškovi.

Naše čtvrthodinka v záři reflektorů uběhla rychleji než jsme chtěli a průvod se vydal směrem k Čeřovce. Seskočili jsme z pódia, Hynek vyměnil kytary, harmoniky nacpal do kapes a Ze šuplíku se připojilo k průvodu, který jsme celou cestu provázeli písničkami převážně z pohádek.
Tentokrát jsme tedy neměli ani ozvučení, a dokonce ani pevnou půdu pod nohama. Přesto  muzikanti zvládli držet krok s davem a při tom hrát, mně se zpěvem notně pomáhali účastníci průvodu. Ne nadarmo se říká, že co Čech, to muzikant.
V přírodním divadle na Čeřovce následoval další program: bílá paní, rozsvěcení srdce ze svíček, vlaštovky se vzkazy a  ohnivá šou. Po ní jsme se už jen rozloučili – samozřejmě ničím jiným než Světýlkovou.

„Znám já jedno krásné město, jmenuje se Hořice a v tom městě najdeš nejen…“, ano, právě touhle písní jsme začali v hořické Galerii plastik a na přání Hořičáků dáváme její slova, která jsme pro Hořice napsali, na náš web.
Protože jsme zpívali na výstavě k 100. výročí postavení Husova pomníku v Hořicích, vybrali jsme písničky, které se něčím dotýkají kamene.
Kámen nás obklopuje v nejrůznějších podobách, někdy v podobě symbolu. Mezi ty nejznámější patří zajisté kříž. A právě o kamenném kříži je naše písnička Smíření.
Jak dokáže z kamene tvořit příroda, jsme zazpívali ve Vstupence do ráje a na konec našeho vystoupení jsem si po dlouhé době, ale moc ráda, zazpívala Jeruzalém ze zlata.
V Hořicích potkáte sochy a sochaře takřka na každém kroku, a tak se nabízí parafráze písně: Hořice z kamene. A kdo ví, třeba ji jednou někdo napíše…

V neděli odpoledne jsme se vypravili do Velkého Vřešťova na poutní slavnost, kterou pořádala Církev československá husitská. Nejeli jsme  ochutnávat koláčky, ale zahrát místním naše písničky.
Protože déšť  zahnal stoly s pohoštěním, dětské vyrábění i harmonikáře do vnitřních prostor kostela, trochu jsme se zpočátku báli, že se tam ani nevejdeme.
Ale když se chce, jde všechno. Oltář byl posunut o pár čísel dál, dospělí opustili dobroty, zaujali místa v lavicích  a ukázali nám, že ve Velkém Vřešťově je skvělé publikum. A protože těsně před naším odposlechem byl stůl, kolem kterého seděly a tiše vyráběly děti všech věkových kategorií, připadali jsme si jako doma na rodinné oslavě.
Vřešťovská  pouť vyšla na svátek Den matek, a tak jsem byla moc ráda, že právě tento den a na tomto místě  mohla mít premiéru naše nová písnička s názvem Ztráty, kterou jsem napsala pro svou maminku.
Jinak jsme ale hráli vesele. A protože je květen lásky čas, vybrali jsme Ze šuplíku skoro celou přihrádku s názvem Láska, kterou  zopakujeme a ještě doplníme už za týden na hudebně literárním pásmu v jičínské knihovně.

Nový rok hudební skupiny Ze šuplíku začal velmi příjemně – Tříkrálovým koncertem v kostele Sv. Prokopa v Čisté u Horek.
Teplo tam sice nebylo, ale jinak nám díky vzorné organizaci paní Stehlíkové nechybělo vůbec nic. Muzikanti statečně tiskli zkřehlé prsty ke strunám, Hynek zakusil mrazivý polibek při hře na studenou kovovou harmoniku, ale vytrvali jsme až do konce. Neošidili jsem hojné publikum ani o jedinou.
Kostel v Čisté je opravdu nádherný- udržovaný, opravený, vyzdobený. A tak můžeme jen doufat, že se stejné péče jednou dočká i ten náš v Úlibicích, ke kterému míří silnice z Řehče.
Jinak se už ale ladíme do jara a připravujeme se na nadcházející sezónu. Na rok dáváme koledy k ledu. Tedy pokud se do Čisté zase nezatoulají v létě Vánoce a s nimi i Ze šuplíku.

Fotogalerie z Čisté

Kde zazní poslední zpívání Ze šuplíku? Každý rok na návsi­ – to je bez otazníku!

Pokračovat ve čtení „Poslední letošní zpívání Ze šuplíku“

Protože jsme splnili zvláštní odbornou způsobilost, mohla se naše skupina zúčastnit vítání občánků v obci Úlibice. Odbornou způsobilostí pro tuto slavnostní ceremonii je samozřejmě rodičovství. Skupina Ze šuplíku má celkem čtyři děti. Kdo s kým nebudu rozebírat, neboť nejsme bulvár, ale seriózní web.

Jedno z dětí jsme si na vystoupení na úřadě pro novopečené tatínky, maminky a jejich ratolesti vzali s sebou a sice naši Simonku. Síma přednesla několik básniček, čímž jsme umocnili kulturní zážitek obecenstva.

Přestože venku bylo sychravě dušičkovo, děti byly přivítané jak se patří: starostou, pamětním listem a dárkem, fotkou ve vyřezávané kolíbce, přípitkem a samozřejmě písničkami Ze šuplíku.

Každé slovo rozechvěje hlasivky v hrdle řečníka, každý tón rozechvěje strunu v ruce muzikanta, ale jen někdy se spojením obojího povede vytvořit píseň, která rozechvěje srdce posluchačů.
Takovou písní je Jeruzalém ze zlata, který jsem se v posledních několika dnech učila, abych ho mohla zazpívat v jičínské synagoze.
29.9. 2013 zde měl pan Pavel Koren vystoupení, které „dvě třetiny Ze šuplíku“ doprovodili. Já a Hynek jsme se za krátký čas museli naučit izraelské rytmy a slova a sžít se s harmonikou pana Korena. Byla to pro nás velká zkušenost, která nám jistě pomůže na naší vlastní dráze, s našimi písničkami.
Premiéru zde měla naše nová písnička Smíření. A právě u ní věřím v to, o čem jsem psala výše. Ať Smíření rozechvěje srdce všem, kdo ho uslyší.