x
x
x
x
x
x
x
Noc kostelů 2019 – Kozojedy, Fotografie
Vánoční koncerty 2018
Vánoční koncerty v Miletíně a v Úlibicích jsou za námi. V Miletíně bylo jako vždycky útulno, takže jsme přidávali a přidávali.
Úlibický kostel mě po dvouleté pauze, kdy jsme tam nezpívali, znovu omráčil svou vznešeností a neuvěřitelně plnou akustikou. To je sice slast pro zpěváky, ale trest pro zvukaře. Přesto se s tím letos Hynek popral na jedničku. Dle reakcí diváků bylo dobře slyšet zpěv i všechny nástroje, takže jediné, co nám ztěžovalo hraní, byla zima.
Po letech, kdy jsem držela jen mikrofon, jsme na tom byli všichni stejně -kovové struny, zkřehlé prsty, ale přece slavnostní nálada.
13.12.2018
16.12.2018
Noc kostelů 2018 aneb naše velká premiéra
Na noc kostelů jsme se letos vydali až do Třebechovic pod Orebem. Uvítal nás evangelický kostel, v němž jsme měli velkou premiéru. Naše písničky jsme prokládali písničkami od jiných interpretů – Kdyby tady byla taková panenka, Proměny, Hruška a dalšími. Podle reakce diváků soudím, že to byl dobrý nápad, protože s námi zpívalo celé publikum. Náš repertoár jsme představili v nových aranžích. Přidáním druhé kytary vznikl prostor pro kytarová sóla, nebo druhý hlas k sólu houslí. Ve velmi příjemné atmosféře jsme tak představili naše novinky a noc kostelů otevřela novou éru naší kapely.
22. Jivínský Štefan
25.2. 2018 jsme si zazpívali v menší sestavě na pořadatelsky velmi dobře zvládnutém 22. ročníku Jivínského Štefana. Protože tentokrát hostilo udílení cen za kulturu město Hořice, nemohly zaznět jiné písničky z našeho repertoáru než ty o Hořicích.
Petka
Rozhodli jsme se, že v tomto roce budeme postupně nahrávat naše písničky. V lepší kvalitě díky novému softwaru, v nových aranžích díky nasbíraným zkušenostem.
Začali jsme samozřejmě odzadu a natočili tu nejnovější. Jmenuje se Petka a tady si ji můžete poslechnout.
Text a zpěv: Dana Beranová
Hudba, kytara, záznam, efekty a mix: Hynek Beran
9. řehečské vánoční zpívání
9. řehečské zpívání na návsi zaznamenalo opět hojnou účast. Hynka přivítali sousedé slovy: „Ty máš nové kytary,“ což jsem musela hned uvést na pravou míru a vysvětlit, že kytary jsou staré, ale kytaristka je nová. Rozhodla jsem se totiž opustit pohodlný post zpěvačky a chopila se kytary, abych také zakusila, jaké to je mačkat v čerstvém prosincovém ovzduší kovové struny.
A tak tentokrát doprovázely řehečský pěvecký sbor housličky a dvě kytary. A samozřejmě cinkání svátečních přípitků. To vše už devět let na Štěpána k Řehči na náves patří.
Těšte se. Příští rok už zase …
Po roční pauze, během které jsme odpočívali i sbírali nové zkušenosti, jsme ve vánočním čase znovu rozezněli hudební nástroje a naladili hlasy na vánoční koledy. Zazpívali jsme si na několika soukromých akcích, jako hosté na koncertu v Brtvi a samozřejmě nebude chybět ani vánoční zpívání na návsi.
Všem, kterým se po našich písničkách stýskalo, vzkazujeme: Těšte se. Příští rok už zase hrajem!
Netradiční Advent
Letošní Advent jsme pojali trochu netradičně. Namísto vůně skořice, jsme si užívali vůni tiskařské černě, namísto koled jsme dvakrát zpívali naše písničky z přihrádky „fantasy“.
9.12.2016 se totiž konal v Praze v CaféBaru Elysium křest knihy Žena se lvem, který je prvním ze zamýšlených 4 dílů ryze ženské antologie česko-slovenské fantasy. A 13.12. 2016 se kniha ještě pokřtila v Hradci Králové v kavárně Pessoa.
Poštěstilo se mi dostat se do společnosti 12 autorek se svou povídkou Nikdy neříkej nikdy. A nejen to. Autorky celého projektu vymyslely jako doplněk knihy tarotové karty. Symbolika jednotlivých karet vychází z obsahu povídky, vzhled karty byl namalován podle autorky.
Třináct povídek, třináct autorek, třináct tarotových karet. A mezi nimi, moje povídka Nikdy neříkej nikdy a moje karta Bezpečí. A pak že 13 je nešťastné číslo.
Vánoční nálada v Brtvi
Pravá podstata Vánoc nás obklopila na koncertu naší kamarádky Lidky, který se uskutečnil dne 4.12. 2016 v Brtvi u Lázní Bělohrad. Její slova i písničky připomněly všem přítomným, proč se tyto svátky slaví, připomněly duchovní podstatu Vánoc. Od Lidky to znělo velmi opravdově, protože asi neznám jiného člověka, který by byl tak vzdálen od konzumu, kterým se občas necháváme pohltit, přestože s ním v hloubi duše nesouhlasíme. Zazpívali jsme několik svých písniček a spolu s Lidkou a všemi hosty také koledy. Naše slova se od těch jejich občas malinko lišila, ale to nikomu nevadilo. Myslím, že nejen já jsem měla pocit, že : „Den přeslavný jest k nám přišel…“
Den poezie 2016
Den poezie jsme letos pojali hororově. Název Kytice a jiné literární horory napověděl, že v hlavní roli literární části bude K.J. Erben. Literární spolek DIV představil jeho balady i pohádky, připomněl milníky jeho života i tvorby a pro odlehčení jsme si zarecitovali i několik parodií na jeho dílo, kterých je mezi lidem českým opravdu mnoho.
Hudební předěly byly taktéž ze žánru nadpřirozena. Když Erben Vodníka a Polednici, my upíry a vlkodlaky.
Nejvíc jsme ale diváky vyděsili poslední písní. Po odrecitování Erbenova Štědrého večera jsme zazpívali náš Štědrý den a tím jsme zasili semínko pochybností, jestli už není nejvyšší čas chystat rychle se blížící Vánoce.
Videa některých písniček z programu:
Prokletí | Úplněk | Štědrý den | Bloudící
Fotogalerie:
Fotografie : Martin Žantovský, Karel Rais
Vernisáž výstavy Šafránkovy hořické obrázky
V hořickém muzeu už jsme zpívali mnohokrát, několikrát tam zazněla i naše Legenda o hořické trubičce. Co ale bylo pro pracovníky i návštěvníky muzea nové, bylo naše složení.
Poprvé si s námi zahrál náš houslista Jirka Smutek. Přestože jsem mu při představování změnila jméno, nedostala jsem smyčcem a ani nám neutekl ke konkurenci, která o něj hned projevila zájem.
Protože jsme tentokrát zpívali na vernisáži obrázků hořického kronikáře pana Šafránka, hodila se mimo jiných naše „umělecká“ Malíř.
(Autor fotografie Michal Ludvík)
Noc kostelů 2016
Noc kostelů jsme strávili v hořické synagoze, kde jsme zazpívali naše a několik cizích písniček. Všechny nesly jedno společné téma – láska. Písničky o lásce na mnoha úrovních a v mnoha podobách jsme sestavili do čtyřlístku lásky k rodičům, k partnerovi, k dětem a k Bohu.
Lásku mateřskou zastupovala písnička Ochranná křídla, která zazněla před diváky poprvé.
Ve svatostáncích už jsme měli tu čest zpívat několikrát, ještě nikdy ale takhle „nalehko“. Poprvé jsem měla na sobě jen šaty, bez několika vrstev oblečení, jak jsme zvyklí z vánočních koncertů a stejně lehce bylo i našim nástrojům, protože jsme se rozhodli hrát bez ozvučení.
Prostor synagogy nám to skvěle umožnil a dle reakce diváků soudím, že to nebylo na škodu. Přeci jen naši předci věděli jak stavět, aby jim stačil jen jejich hlas a zvuk nástrojů.
Přestože na kalendáři bylo 10.6., náš houslista hlásil zkřehlé prsty. Na jeho hře se to ale vůbec neprojevilo. Hynek ho co chvíli počastoval pochvalným pohledem, protože našim písničkám vdechl preciznost houslisty zvyklého hrát v orchestru, ale i lehkost zkušeného muzikanta, když s Hynkem vymýšleli na zkouškách nové aranže.
A tak jsem si opravdu vychutnala písničku Dotek, Ztráty a Smíření, ve kterých housle neuvěřitelně citlivě podbarvují slova a nebo dokonce na můj hlas odpovídají.
Po doznění přídavku jsme se ještě zúčastnili hezkého obřadu rozsvěcení svícnu, samozřejmě sedmiramenného, při kterém paní farářka Eliška Zapletalová četla modlitbu. A po ní už přišlo rozloučení židovským pozdravem, který bychom se měli stále snažit naplňovat: Šalom alejchem.
(Autor fotografií Michal Ludvík)
Vernisáž výstavy Hospodářské a sociální důsledky bitvy u Jičína v roce 1866
Dne 6.5. 2015, v 17:00 jsme našimi písněmi doprovodili vernisáž výstavy Hospodářské a sociální důsledky bitvy u Jičína v roce 1866. Bližší informace o akci, která se konala v jičínském muzeu, si můžete přečíst na stránkách Jičínského deníku.
Fotogalerie Jičínského deníku.
Loučení
Když jsem před půl rokem vymýšlela téma dalšího hudebně literárního pořadu, nenapadlo mě, že jeho význam bude pro nás tedy pro Písničkáře Ze šuplíku zcela opačný.
Během večera s názvem Loučení s námi totiž poprvé vystoupil nový člen – houslista Jiří Smutek. Jirka je zkušený virtuos, a tak našim písničkám dává nový rozměr a nám samotným novou chuť do zpívání, hraní, nahrávání a vystupování.
Doufám, že máme před sebou mnoho společných zkoušek a koncertů.
Literárně se na večeru podílel jak jinak než literární spolek DIV a k tomu navíc již potřetí studenti Lepařova gymnázia.
Příspěvky byly veselé i smutné, hlubokomyslné i lehce nadnesené. Zkrátka přesně taková směs, z jaké je uvařen celý náš život.
(poděkování za fotky patří Martinu Žantovskému)
7. řehečské vánoční zpívání
Sluníčko svítilo, ptáci zpívali a tráva se zelenala. Přesto bylo podle kalendáře 26.12., a tak jsme se stolem obaleným vánočním ubrusem, kytarou a zpěvníky zamířili na náves v Řehči. Pro zahřívání se výrobky z domácí palírny ani pro přílišné tulení nebyl letos povětrnostní důvod. Přesto bylo co ochutnávat a pravá řehečská pospolitost zaplavila naši vesnici i naše srdce.