Opět jsme pomáhali Václavu Francovi vrtat a trhat – tentokrát do miletínského publika.
V prostorách zdejší knihovny, která má úžasnou atmosféru starého domu s klenutými stropy, ale kompletně v novém kabátě, jsme mezi jednotlivé povídky Václava vkládali naše písničky.
Publikum tady bylo velmi vstřícné a spolupracující. Povídkám se smáli, při písničkách si podupávali nebo i pobrukovali – zkrátka všechno jak má být.
Protože pásmo Jednou vrtej, dvakrát trhej jsme předvedli už podruhé a myslím, že lépe, doufám, že to nebylo naposledy. V okolí je jistě ještě mnoho knihoven, kde by se čtenáři rádi dozvěděli, jak to vlastně chodí v zubařské ordinaci-tedy pohled z druhé strany zubařského křesla.