Rubrika: Hudebně – literární pásmo

Den poezie jsme letos pojali hororově. Název Kytice a jiné literární horory napověděl, že v hlavní roli literární části bude K.J. Erben. Literární spolek DIV představil jeho balady i pohádky, připomněl milníky jeho života i tvorby a pro odlehčení jsme si zarecitovali i několik parodií na jeho dílo, kterých je mezi lidem českým opravdu mnoho.
Hudební předěly byly taktéž ze žánru nadpřirozena. Když Erben Vodníka a Polednici, my upíry a vlkodlaky.
Nejvíc jsme ale diváky vyděsili poslední písní. Po odrecitování Erbenova Štědrého večera jsme zazpívali náš Štědrý den a tím jsme zasili semínko pochybností, jestli už není nejvyšší čas chystat rychle se blížící Vánoce.

Videa některých písniček z programu:
Prokletí | Úplněk | Štědrý den | Bloudící

Fotogalerie:

Fotografie : Martin Žantovský, Karel Rais

Autor mého srdce byl, je a asi už navždy bude A.S. Puškin. A právě jeho verši jsem se vrátila do svých studentských let, kdy jsem si je sama pro sebe nejednou přednášela a snažila se podle nich i psát. Opravdu s chutí jsem si je zapřednášela na letošních Dnech poezie, pořádaných jičínskou knihovnou. Svou tvorbu jsem samozřejmě představila i několika novými básničkami a svými písňovými texty. Naše písničky tak opět udělaly hudební předěl mezi jednotlivými autory. Václav Franc představil svého oblíbence Jana Skácela a své „skácelovské“ básně. Do třetice oblíbených velikánů zařadil ještě Jiřího Žáčka. I ten se stal Václavovi velkou inspirací, dokonce k celé sbírce krátkých básniček s názvem Geniální blbiny pro táty a maminy, která byla během večera pokřtěna a představena.

Jiří Žáček je ale především autorem krásných dětských básniček, a tak jsme měli velkou radost, že se s námi o přednes podělila Simonka Beranová, která jich zná nazpaměť hned několik. Možná i ona v nich najde inspiraci a na příštích Dnech poezie nám představí svou vlastní tvorbu. A kdyby ne, nevadí. Nejen básníků je nám třeba. Také kvalitních recitátorů, kteří dokážou báseň předat publiku. Snad se nám to pro tento večer všem třem podařilo.

(Foto: Martin Žantovský)

„Za císaře pána!“ vyrazili tentokrát Písničkáři Ze šuplíku společně s DIVem do městyse Pecka, aby tam zopakovali své pásmo na téma válka.
Z básní Fráni Šrámka a prózy Ericha Mária Remarqua k nám promluvila hrůza válečné vřavy. Povídka Modlitba za Jovanku a citace ze vzpomínek novopackých dětí na válečné útrapy ze zázemí nám ukázaly bídu, naději i beznaděj civilistů.
Naše písničky, ze kterých zazněly ty nejsmutnější, jsme prostřídali lidovkami. Toto pásmo je bezpochyby naše nejsmutnější, ale možná nejpřínosnější, neboť si při něm každý musí uvědomit ten obrovský význam toho krásného slova: MÍR.

Tak jsme si sáhli do svědomí. Nejen my, Písničkáři Ze šuplíku, ale také DIV a studenti Lepařova gymnázia. Výsledkem bylo hudebně literární pásmo na téma Svědomí.
Kromě našich písniček zazněly i dvě autorské písně studentů. Oba se sami doprovodili. Jedna píseň byla s velmi pěkným doprovodem klavíru, druhá spíše v rytmu rocku s kytarou a velmi svěžím textem.
Literární příspěvky studentů všechny mile překvapily. Nepostrádaly nápad, vyspělost, překvapení, zajímavé zpracování. A tak si diváci poslechli bajku, úvahu, povídku, rozhovor i báseň.
Je opravdu obdivuhodné, kolik talentu se skrývá ve školních lavicích. Doufám, že mi Lepařovo gymnázium zachová přízeň a příští rok zase pospolu k nějakému literárnímu počinu studenty mírným tlakem donutíme.

(Foto: Martin Žantovský)

Dne 11.11.2014 v 18 hodin řehečského času v knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně začala válka. Ne snad že by se knihovnice zabarikádovaly za slovníky a encyklopedie a odtud vedly palbu po nečtenářích brakovými romány.
DIV spolu se Ze šuplíku uvedli premiéru nového pásma na téma válka s názvem Za císaře pána.
Začali jsme úryvkem z Dobrého vojáka Švejka. Následovaly verše Fráni Šrámka, ukázky z díla Remarqua a samozřejmě autorské věci, tentokrát jen Václavovi.
Mezi tím bylo jako vždy několik hudebních vstupů. Kromě našich písniček jsme zařadili lidové písničky, které se tématu válka často dotýkaly a které si s námi diváci zazpívali.
Premiéru měla naše nová písnička Jiný směr.
Zakončili jsme tím, čím končí všechny války – Smířením.

Není větší radost pro pořadatele, než když musí shánět pro diváky další židle.
Není větší radost pro písničkáře, než když jeho písničku zpívají diváci s ním.
Obojí se naplnilo  v knihovně města Miletín, 15.10. 2014 při hudebně literárním pásmu Cestička k domovu.
Sál se těsně před půl pátou zaplnil do posledního místečka a Václav začal  recitovat: „Cestička k domovu známě se vine…“.
V půlce programu jsme předali na chvíli slovo knihovnici paní Erbanové, která společně se  starostou města Miletín vyhlásila vítěze dvou soutěží. První s názvem Lovci perel byla o počtu přečtených knížek, druhá byla oslavou samotného Miletína, který soutěžící ztvárnili literárně i výtvarně.
A protože nám se Miletín a v Miletíně také moc líbí, završili jsme předávání cen naší novou písničkou „Miletín“.
Program pokračoval dle připraveného scénáře – přes Ilonina zlatého retrívra, Václavovi verše i prózu až k Hynkovu houslovému sólu.
Zakončení ale bylo opět miletínské. Ještě jednou jsme zazpívali Miletín a diváci, kteří ukázali, že jsou neobyčejně pozorné a učenlivé publikum, zpívali s námi.
Při našem vánočním vystoupení jsme miletínskému  publiku slíbili písničku. Teď můžeme slíbit už jen jediné: „Já se tam vrátím…“.

(Děkujeme paní Erbanové za poskytnutí fotografií.)

Příhodné datum v týdnu komunálních voleb vyšlo na reprízu našeho pásma na téma Volba – tentokrát na Pecce.

Protože se nám studenti rozprchli na vysoké školy, rozebrali si jejich práce členové DIVu. Ze šuplíku opět doprovázela pořad písněmi a oproti Jičínu jsme ještě dvě přihodili. Nutnost nějaké volby se mými texty táhne jako červená nit – od těch snadných v Kapitulaci, Dětském snu a Co je důležitý přes ty zásadní jako je tomu třeba v Rudém kříži, Dědictví a Úplňku až k písničce, která byla na seznamu pásma napsaná jako první – k Volbě.

Výsledky voleb do obecních zastupitelstev už jsou známé. Zda to bude pro jednotlivé obce přínos, to ukáže až čas.

Naše Volba snad pro peckovské přínosem byla a zpříjemnila jim jeden podzimní podvečer.

(Děkujeme paní Knapové za poskytnutí fotografií.)

Cestička k domovu nás zavedla tentokrát na Pecku. Opět se pozornost diváků přesunovala Ze šuplíku k DIVu. Opět mluvené slovo střídaly písničky.

Téma domova bylo probráno ze všech stran. Publikum bylo skvělé a myslím, že i nám se Cestička vydařila ještě o kousek líp než při premiéře.

Poslední potlesk zněl opět vstoje. To je u Cestičky díky poslední skladbě zahrané Hynkem na housle zaručeno. Ale samozřejmě víme, že na tom máme jen částečný podíl. To hlavní, co lidi zvedá z křesel, je jejich láska k domovu zapsaná už mnoho let v písni Kde domov můj.


Mrazivé počasí nastoupilo těsně před naším druhým letošním vystoupením. Naštěstí jsme tentokrát nezpívali ani venku, ani v kostele. Jeli jsme za našimi diváky o něco dál, až do Žirče, do Domova sv. Josefa. Ale i naši diváci museli přijet. Ne proto, že by to měli daleko. Domov sv. Josefa se jim stal domovem trvalým nebo alespoň přechodným, ale proto, že většina z nich je odkázána na invalidní vozík. V Domově sv. Josefa se totiž léčí lidé s roztroušenou sklerózou.
Až tváří v tvář cizím těžkým osudům si člověk uvědomí, jak mu vlastně nic nechybí. Předvedli jsme všem přítomným naše už několikrát reprízované pásmo „Smlouva s ďáblem“, samozřejmě společně se členy DIVu.
Díky prohlídce domova po našem vystoupení jsme zjistili, že Smlouvu s ďáblem tady měli výjimečně a poprvé, ale smlouvu s Bohem mají určitě natrvalo.

Druhý společný počin DIVu a Ze šuplíku s názvem „Cestička k domovu“ měl premiéru v Knihovně V.Čtvrtka v Jičíně dne 12.11.2013.
Kromě našich písniček, které proložily mluvené slovo autorských textů členů DIVu i klasiků, zazněla na konci píseň o domově nejznámější- česká hymna v podání Hynka Berana tentokrát s houslemi.
Více si o akci můžete přečíst na stránkách Jičínského deníku.

Děkujeme panu B. Procházkovi za poskytnutí fotografií

Dodrželi jsme pořekadlo: „Do třetice všeho dobrého“ a už po třetí jsme vystoupili s pásmem Smlouva s ďáblem. Tentokrát v sále městského úřadu městyse Pecka.
Sál je to moc hezký, pro vystoupení našeho typu jako dělaný, a tak doufám, že se tam zase někdy vypravíme.
Akci pořádala peckovská knihovna, která nám v zastoupení paní Lenky Knapové nabídla velmi příjemné zázemí. Sice tentokrát pro pracovní vytíženost nemohla přijet členka DIVu Ilona Pluhařová, ale kolegiálně jsme si rozebrali její příspěvky, ani jsme se nepoprali. Úvodní slovo pronesla místo Ilony Eva Jebavá, já si zkusila jednu z rolí v povídce Václava France Plánované rodičovství a Václav zvládl bravurně dvojroli-spisovatele pisátka i samotného ďábla.
A hned po skončení akce jsme zjistili, že ďábel ještě neměl poslední slovo. Dostali jsme nabídku předvést toto vystoupení v Domově Sv. Josefa v Žirči, kam už se moc těšíme.

10.9.2013 jsme zopakovali v Knihovně V.Čtvrtka pásmo Smlouva s ďáblem, tentokrát jako součást knihovnické dílny v rámci festivalu Jičín město pohádky.
Celé pásmo bylo laděno do tématu fantasy, a proto se v našich písničkách objevili dryády a vlkodlaci, anděl i ďábel, upíři a divoženky.
Písničky prokládaly mluvené slovo z dílny nového literárního spolku DIV, jehož členové jsou Dana Beranová, Ilona Pluhařová, Václav Franc a Eva Jebavá.
Kromě nahlédnutí do naší povídkové tvorby, kterou jsme četli, byla divákům představena ještě kniha Ilony Pluhařové Země bledulek.

Opět jsme pomáhali Václavu Francovi vrtat a trhat – tentokrát do miletínského publika.

V prostorách zdejší knihovny, která má úžasnou atmosféru starého domu s klenutými stropy, ale kompletně v novém kabátě, jsme mezi jednotlivé povídky Václava vkládali naše písničky. Pokračovat ve čtení “Zubař v Miletíně”