Autor: Dana

Na noc kostelů jsme se letos vydali až do Třebechovic pod Orebem. Uvítal nás evangelický kostel, v němž jsme měli velkou premiéru. Naše písničky jsme prokládali písničkami od jiných interpretů – Kdyby tady byla taková panenka, Proměny, Hruška a dalšími. Podle reakce diváků soudím, že to byl dobrý nápad, protože s námi zpívalo celé publikum. Náš repertoár jsme představili v nových aranžích. Přidáním druhé  kytary vznikl prostor pro kytarová sóla, nebo druhý hlas k sólu houslí. Ve velmi příjemné atmosféře jsme tak představili naše novinky a noc kostelů otevřela novou éru naší kapely. 

25.2. 2018 jsme si zazpívali v menší sestavě na pořadatelsky velmi dobře zvládnutém 22. ročníku Jivínského Štefana. Protože tentokrát hostilo udílení cen za kulturu město Hořice, nemohly zaznět jiné písničky z našeho repertoáru než ty o Hořicích. 

9. řehečské zpívání na návsi zaznamenalo opět hojnou účast. Hynka přivítali sousedé slovy: „Ty máš nové kytary,“ což jsem musela hned uvést na pravou míru a vysvětlit, že kytary jsou staré, ale kytaristka je nová. Rozhodla jsem se totiž opustit pohodlný post zpěvačky a chopila se kytary, abych také zakusila, jaké to je mačkat v čerstvém prosincovém ovzduší kovové struny.
A tak tentokrát doprovázely řehečský pěvecký sbor housličky a dvě kytary. A samozřejmě cinkání svátečních přípitků. To vše už devět let na Štěpána k Řehči na náves patří.

Po roční pauze, během které jsme odpočívali i sbírali nové zkušenosti, jsme ve vánočním čase znovu rozezněli hudební nástroje a naladili hlasy na vánoční koledy. Zazpívali jsme si na několika soukromých akcích, jako hosté na koncertu v Brtvi a samozřejmě nebude chybět ani vánoční zpívání na návsi.

Všem, kterým se po našich písničkách stýskalo, vzkazujeme: Těšte se. Příští rok už zase hrajem!

V hořickém muzeu už jsme zpívali mnohokrát, několikrát tam zazněla i naše Legenda o hořické trubičce. Co ale bylo pro pracovníky i návštěvníky muzea nové, bylo naše složení.
Poprvé si s námi zahrál náš houslista Jirka Smutek. Přestože jsem mu při představování změnila jméno, nedostala jsem smyčcem a ani nám neutekl ke konkurenci, která o něj hned projevila zájem.
Protože jsme tentokrát zpívali na vernisáži obrázků hořického kronikáře pana Šafránka, hodila se mimo jiných naše “umělecká” Malíř.

(Autor fotografie Michal Ludvík)

Noc kostelů jsme strávili v hořické synagoze, kde jsme zazpívali naše a několik cizích písniček. Všechny nesly jedno společné téma – láska. Písničky o lásce na mnoha úrovních a v mnoha podobách jsme sestavili do čtyřlístku lásky k rodičům, k partnerovi, k dětem a k Bohu.
Lásku mateřskou zastupovala písnička Ochranná křídla, která zazněla před diváky poprvé.
Ve svatostáncích už jsme měli tu čest zpívat několikrát, ještě nikdy ale takhle „nalehko“. Poprvé jsem měla na sobě jen šaty, bez několika vrstev oblečení, jak jsme zvyklí z vánočních koncertů a stejně lehce bylo i našim nástrojům, protože jsme se rozhodli hrát bez ozvučení.
Prostor synagogy nám to skvěle umožnil a dle reakce diváků soudím, že to nebylo na škodu. Přeci jen naši předci věděli jak stavět, aby jim stačil jen jejich hlas a zvuk nástrojů.
Přestože na kalendáři bylo 10.6., náš houslista hlásil zkřehlé prsty. Na jeho hře se to ale vůbec neprojevilo. Hynek ho co chvíli počastoval pochvalným pohledem, protože našim písničkám vdechl preciznost houslisty zvyklého hrát v orchestru, ale i lehkost zkušeného muzikanta, když s Hynkem vymýšleli na zkouškách nové aranže.
A tak jsem si opravdu vychutnala písničku Dotek, Ztráty a Smíření, ve kterých housle neuvěřitelně citlivě podbarvují slova a nebo dokonce na můj hlas odpovídají.
Po doznění přídavku jsme se ještě zúčastnili hezkého obřadu rozsvěcení svícnu, samozřejmě sedmiramenného, při kterém paní farářka Eliška Zapletalová četla modlitbu. A po ní už přišlo rozloučení židovským pozdravem, který bychom se měli stále snažit naplňovat: Šalom alejchem.

(Autor fotografií Michal Ludvík)

Sluníčko svítilo, ptáci zpívali a tráva se zelenala. Přesto bylo podle kalendáře 26.12., a tak jsme se stolem obaleným vánočním ubrusem, kytarou a zpěvníky zamířili na náves v Řehči. Pro zahřívání se výrobky z domácí palírny ani pro přílišné tulení nebyl letos povětrnostní důvod. Přesto bylo co ochutnávat a pravá řehečská pospolitost zaplavila naši vesnici i naše srdce.

19.12. jsme nemohli chybět na předávání Betlémského světla na skautském srubu. Čas jsme si zkrátili jako každý rok zpíváním s dětmi, ochutnávkou cukroví a promítáním fotek ze skautských akcí.
Vsadím se, že kdyby mohl mít Hynek jakékoliv přání od Ježíška, přál by si být plnohodnotným vlčetem. Plnit odborky, účastnit se výprav a užít si léto na skautském táboře je myslím jeden z nejkrásnějších dárků, jaké naše děti díky vedoucím dostávají – a navíc nejen o Vánocích, ale po celý rok.

Zpívánky v hospůdce U Šamana se už asi staly takovou stálicí našeho muzicírování. Sešli jsme se tam v poslední třetině listopadu a Hynek tentokrát místo 6 strun měl jen 4. Ne že by mu divokým hraním na kytaře popraskaly, ale vzal s sebou pro změnu housle.

Je hrozně fajn, když občas nemusím o našem vystoupení psát já. A tak tentokrát využívám hezkých slov, která napsal pan Karel Reis do svého Občasníku zapadlých vlastenců:

„V pátek navečer bylo v jičínské hospůdce U Šamana opět živo.  Nejprve naše duo MAMI,  Marcelka s Mirečkem, předvedli své vytříbené umění ve hře na kytaru. Později byli vystřídáni skupinou Ze šuplíku a kytaristou  Tomášem Dvořákem. Jsem toho názoru, že „Šuplíkáři” z Řehče to dotáhnou hodně daleko. Hynek Beran je  nepochybně skvělý muzikant a paní Dana výborná zpěvačka. Když to patřičně „rozbalí”, kam se na ni hrabou renomované zpěvačky. Také píše dobré texty, a to nejen písní, což nedávno prokázala v Časopise autorů Jičínska. Tomáš Dvořák je kytarista tělem i duší, ale hlavně je neodolatelným strůjcem dobré nálady.“

(Foto: Karel Rais)

Pokud na vystoupení nedorazí hlavní protagonisté a dozvíte se to těsně před začátkem, otevírá se velká brána s názvem improvizace. Právě to se stalo na setkání literárních spolků, kde měli mít hodinový program přátelé z HK. Nemoc jim zmařila plány a nám by přidala vrásky, kdybychom ovšem neměli Václava. Václav by svými knihami zaplnil nejednu knihovnu, svým vystoupením pobavil nejednoho diváka a svou pohotovostí nahradil nejednoho chybějícího hosta. A tak tomu také bylo na humorně laděném dopoledni v Knihovně Václava Čtvrtka, které neslo název Humor není legrace. Kromě představení spřátelených literárních spolků, které zcela spontánně přešlo do přátelského vyprávění, proběhl křest sborníku současné poezie Město, moře, kuře, stavení. Příspěvky ze sborníku jsme také s Václavem na střídačku přednesli. Já ze své tvorby přečetla to veselejší a stejně jsme vybírali i písničky „ze šuplíku.“ I tady jsme zalovili mimo připravené a zareagovali tak třeba právě na vyprávění jednoho z účastníků o hradu Pecka naší novou a ještě neohranou Peckou. Zbylý čas už hravě zaplnil Václav povídkou s názvem Rozhovor s pamětníkem.

Takže veřejný vzkaz pro Václava: S Tebou se nebojím ani uspořádání literárního maratonu.

(Foto: Martin Žantovský)

Přelom září a října byl na zpívání velmi bohatý. V jediném týdnu jsme stihli zpestřit úterní odpoledne seniorům obce Dubenec, přivítat v Úlibicích nové občánky a ještě posedět a zazpívat v hospodě U Šamana.
V Dubenci jsme představili nové pásmo s názvem Hudební procházka po naší vlasti. Naše písničky, které se dotýkají nějakého místa či města jsme proložili lidovkami a samozřejmě jsem si k tomu i něco málo řekla.
Vítání občánků obohatila Simonka přednesením dvou básniček. Zpívali jsme samozřejmě naše a tentokrát bez akustiky, abychom děti nepolekali.
Naproti tomu U Šamana jsme tlumit hlas ani nástroje nemuseli. Přestože v jednu chvíli hrálo 5 kytar, hospoda se nezbořila, což znamená, že ji v listopadu opět přijdeme rozeznít.