Rubrika: Stalo se …

V jediný den a  na jediné akci jsme si vyzkoušeli hraní s maximálním i minimálním technickým zázemím.
Na úvod tradičního průvodu se světýlky v rámci festivalu Jičín město pohádky jsme zazpívali na Valdštejnově náměstí z velkého pódia. Pro nás to byla zcela nová zkušenost – zvukař, několik odposlechů a hlavně reprobedny, které zvládnou ozvučit celé náměstí.
Samozřejmě jsme zazpívali naši Světýlkovou, kterou jsme pro tuto akci složili.
Z našeho repertoáru jsme pro velké pódium vybrali ještě Pohádkovou, která byla psaná pro JMP před 3 lety,  a Vstupenku do ráje, která  skvěle rezonovala s letošním tématem festivalu, neboť je o Prachovských skalách a o Pelíškovi.

Naše čtvrthodinka v záři reflektorů uběhla rychleji než jsme chtěli a průvod se vydal směrem k Čeřovce. Seskočili jsme z pódia, Hynek vyměnil kytary, harmoniky nacpal do kapes a Ze šuplíku se připojilo k průvodu, který jsme celou cestu provázeli písničkami převážně z pohádek.
Tentokrát jsme tedy neměli ani ozvučení, a dokonce ani pevnou půdu pod nohama. Přesto  muzikanti zvládli držet krok s davem a při tom hrát, mně se zpěvem notně pomáhali účastníci průvodu. Ne nadarmo se říká, že co Čech, to muzikant.
V přírodním divadle na Čeřovce následoval další program: bílá paní, rozsvěcení srdce ze svíček, vlaštovky se vzkazy a  ohnivá šou. Po ní jsme se už jen rozloučili – samozřejmě ničím jiným než Světýlkovou.

„Znám já jedno krásné město, jmenuje se Hořice a v tom městě najdeš nejen…“, ano, právě touhle písní jsme začali v hořické Galerii plastik a na přání Hořičáků dáváme její slova, která jsme pro Hořice napsali, na náš web.
Protože jsme zpívali na výstavě k 100. výročí postavení Husova pomníku v Hořicích, vybrali jsme písničky, které se něčím dotýkají kamene.
Kámen nás obklopuje v nejrůznějších podobách, někdy v podobě symbolu. Mezi ty nejznámější patří zajisté kříž. A právě o kamenném kříži je naše písnička Smíření.
Jak dokáže z kamene tvořit příroda, jsme zazpívali ve Vstupence do ráje a na konec našeho vystoupení jsem si po dlouhé době, ale moc ráda, zazpívala Jeruzalém ze zlata.
V Hořicích potkáte sochy a sochaře takřka na každém kroku, a tak se nabízí parafráze písně: Hořice z kamene. A kdo ví, třeba ji jednou někdo napíše…

V neděli odpoledne jsme se vypravili do Velkého Vřešťova na poutní slavnost, kterou pořádala Církev československá husitská. Nejeli jsme  ochutnávat koláčky, ale zahrát místním naše písničky.
Protože déšť  zahnal stoly s pohoštěním, dětské vyrábění i harmonikáře do vnitřních prostor kostela, trochu jsme se zpočátku báli, že se tam ani nevejdeme.
Ale když se chce, jde všechno. Oltář byl posunut o pár čísel dál, dospělí opustili dobroty, zaujali místa v lavicích  a ukázali nám, že ve Velkém Vřešťově je skvělé publikum. A protože těsně před naším odposlechem byl stůl, kolem kterého seděly a tiše vyráběly děti všech věkových kategorií, připadali jsme si jako doma na rodinné oslavě.
Vřešťovská  pouť vyšla na svátek Den matek, a tak jsem byla moc ráda, že právě tento den a na tomto místě  mohla mít premiéru naše nová písnička s názvem Ztráty, kterou jsem napsala pro svou maminku.
Jinak jsme ale hráli vesele. A protože je květen lásky čas, vybrali jsme Ze šuplíku skoro celou přihrádku s názvem Láska, kterou  zopakujeme a ještě doplníme už za týden na hudebně literárním pásmu v jičínské knihovně.

Nový rok hudební skupiny Ze šuplíku začal velmi příjemně – Tříkrálovým koncertem v kostele Sv. Prokopa v Čisté u Horek.
Teplo tam sice nebylo, ale jinak nám díky vzorné organizaci paní Stehlíkové nechybělo vůbec nic. Muzikanti statečně tiskli zkřehlé prsty ke strunám, Hynek zakusil mrazivý polibek při hře na studenou kovovou harmoniku, ale vytrvali jsme až do konce. Neošidili jsem hojné publikum ani o jedinou.
Kostel v Čisté je opravdu nádherný- udržovaný, opravený, vyzdobený. A tak můžeme jen doufat, že se stejné péče jednou dočká i ten náš v Úlibicích, ke kterému míří silnice z Řehče.
Jinak se už ale ladíme do jara a připravujeme se na nadcházející sezónu. Na rok dáváme koledy k ledu. Tedy pokud se do Čisté zase nezatoulají v létě Vánoce a s nimi i Ze šuplíku.

Fotogalerie z Čisté

Kde zazní poslední zpívání Ze šuplíku? Každý rok na návsi­ – to je bez otazníku!

Pokračovat ve čtení „Poslední letošní zpívání Ze šuplíku“

Protože jsme splnili zvláštní odbornou způsobilost, mohla se naše skupina zúčastnit vítání občánků v obci Úlibice. Odbornou způsobilostí pro tuto slavnostní ceremonii je samozřejmě rodičovství. Skupina Ze šuplíku má celkem čtyři děti. Kdo s kým nebudu rozebírat, neboť nejsme bulvár, ale seriózní web.

Jedno z dětí jsme si na vystoupení na úřadě pro novopečené tatínky, maminky a jejich ratolesti vzali s sebou a sice naši Simonku. Síma přednesla několik básniček, čímž jsme umocnili kulturní zážitek obecenstva.

Přestože venku bylo sychravě dušičkovo, děti byly přivítané jak se patří: starostou, pamětním listem a dárkem, fotkou ve vyřezávané kolíbce, přípitkem a samozřejmě písničkami Ze šuplíku.

Každé slovo rozechvěje hlasivky v hrdle řečníka, každý tón rozechvěje strunu v ruce muzikanta, ale jen někdy se spojením obojího povede vytvořit píseň, která rozechvěje srdce posluchačů.
Takovou písní je Jeruzalém ze zlata, který jsem se v posledních několika dnech učila, abych ho mohla zazpívat v jičínské synagoze.
29.9. 2013 zde měl pan Pavel Koren vystoupení, které „dvě třetiny Ze šuplíku“ doprovodili. Já a Hynek jsme se za krátký čas museli naučit izraelské rytmy a slova a sžít se s harmonikou pana Korena. Byla to pro nás velká zkušenost, která nám jistě pomůže na naší vlastní dráze, s našimi písničkami.
Premiéru zde měla naše nová písnička Smíření. A právě u ní věřím v to, o čem jsem psala výše. Ať Smíření rozechvěje srdce všem, kdo ho uslyší.

Na začátku září se do Čisté zatoulaly Vánoce. Dětem se určitě líbilo odpoledne plné her a soutěží.  A aby to byly Vánoce se vším všudy, rozdávaly se dárky, rozsvěcel vánoční strom a my  jsme  zahájili koledami. Byli jsme tentokrát bez houslisty, ale zato nově s odposlechem. Aparatura se nám utěšeně rozrůstá. Ne že by se nám líbila ta práce s instalací před a rozebíráním po vystoupení, ale chce-li člověk vyluzovat zvuky libé, musí se hlavně slyšet.  Naše písničky byly střídány řinkotem zbraní dětské šermířské skupiny ze Dvora Králové. Sluníčko rychle zapadalo, ale děti byly stále rozjařené…no zkrátka jako o Vánocích.

Řeheč je vesnice jako žádná jiná. Na srazu rodáků a přátel Řehče , který se už po páté konal na konci léta, zahrály hned dvě skupiny a obě místní.
Řehečské kvarteto zahájilo, my jsme nastoupili až po setmění.
Už po několikáté jsem byla svědkem toho, jak je skvělý muzikant přitahován ke skvělému muzikantovi jako dva póly magnetu. Proto naše zpívání nemohlo dopadnout jinak, než že se Hynek a pan Koren ze skupiny Řehečské kvarteto semkli do „úzkého kruhu řehečského“ a společně si zahráli pár písniček. My ostatní jim k tomu alespoň pobrukovali.
Jelikož oni dva patří k těm muzikantům, kteří slyší i odchylky o 1/4 tónu, které nám obyčejným smrtelníkům vrásky nedělají, pochvalovali si, jak jim to spolu pěkně ladilo.
A věřte nevěřte, to že se ztichlou Řehčí nesly tóny písně Tichá noc, nebylo rozhodně vinou alkoholu, ale spíš hledáním a nalezením společné noty. A o tom to hraní a vlastně celý život asi je.

(Autor fotografií: Martin Žantovský)

(21.6.2013) Vydali jsme se dle instrukcí kolem žirafy rovně a za vodníkem doprava. V autě naskládané nástroje i aparatura, cíl Čistá u Horek.

V Čisté mají opravdu vodníka a taky školu, která slavila 130 let. Oslavu školy spojili Čistečtí se srazem rodáků a hned z toho byla slavnost. Zahráli jsme jim a zazpívali a tentokrát dokonce se zvukařem.

[Show slideshow]

Kdo by nás chtěl vidět a slyšet, případně jenom vidět nebo jenom slyšet (v tom případě zapůjčíme zdarma tmavé brýle nebo špunty do uší) je srdečně zván 7.6. 2013 do muzea v Jičíně, kde vystoupíme od 18 hodin na vernisáži: Ondřej Sekora přírodovědcem. Napsali jsme pro tuto příležitost písničku Mravenec a tu hned po vystoupení na našich stránkách uveřejníme (pro všechny milovníky mravenců jako jsou mravenečník či mravkolev).

Po vernisáži – asi v půl sedmé – se přesuneme na nádvoří zámku, kde budeme hrát ve dvou blocích a tím doprovázet Muzejní noc.