V jediný den a na jediné akci jsme si vyzkoušeli hraní s maximálním i minimálním technickým zázemím.
Na úvod tradičního průvodu se světýlky v rámci festivalu Jičín město pohádky jsme zazpívali na Valdštejnově náměstí z velkého pódia. Pro nás to byla zcela nová zkušenost – zvukař, několik odposlechů a hlavně reprobedny, které zvládnou ozvučit celé náměstí.
Samozřejmě jsme zazpívali naši Světýlkovou, kterou jsme pro tuto akci složili.
Z našeho repertoáru jsme pro velké pódium vybrali ještě Pohádkovou, která byla psaná pro JMP před 3 lety, a Vstupenku do ráje, která skvěle rezonovala s letošním tématem festivalu, neboť je o Prachovských skalách a o Pelíškovi.
Naše čtvrthodinka v záři reflektorů uběhla rychleji než jsme chtěli a průvod se vydal směrem k Čeřovce. Seskočili jsme z pódia, Hynek vyměnil kytary, harmoniky nacpal do kapes a Ze šuplíku se připojilo k průvodu, který jsme celou cestu provázeli písničkami převážně z pohádek.
Tentokrát jsme tedy neměli ani ozvučení, a dokonce ani pevnou půdu pod nohama. Přesto muzikanti zvládli držet krok s davem a při tom hrát, mně se zpěvem notně pomáhali účastníci průvodu. Ne nadarmo se říká, že co Čech, to muzikant.
V přírodním divadle na Čeřovce následoval další program: bílá paní, rozsvěcení srdce ze svíček, vlaštovky se vzkazy a ohnivá šou. Po ní jsme se už jen rozloučili – samozřejmě ničím jiným než Světýlkovou.