Od dnešního dne si s ní navždy spojíme také obrovskou masku trubičky v podání divadelního spolku Kandrdas.
Větší byl i sál, ve kterém jsme tentokrát zazpívali Legendu o hořické trubičce.
Větší bylo i naše obsazení – poprvé si s námi trubičku opět doprovázenou ukazováním na „větší“ plakát paní Burešové (protože jsem tentokrát musela ukazovat já sama, opravdu se mi zdálo, že obrázky vyrostly) zahrál i náš houslista.
Větší byla i „konkurence“. Kromě nás zpívali o trubičce také žáci sekundy gymnázia a senioři z hořického domova pro seniory.
Větší byla i přehlídka trubiček – kromě ochutnávky těch pravých hořických se sbíhaly sliny i na všechna vystavená soutěžní díla z papíru, dřeva a dalších materiálů.
To vše se odehrálo 6.9.2012 v divadelním sále hořické radnice na akci nazvané Hořice — město mlsounů pořádané knihovnou a muzeem. Kromě Legendy o hořické trubičce jsme si zahráli ještě několik dalších písniček a poprvé jsme si vyzkoušeli, jaké to je, hrát před sálem naplněným k prasknutí, v záři reflektorů a na prknech – vlastně trubičkách – jež znamenají svět.
