Všude dobře, doma nejlíp. Tohle pořekadlo jsme si ověřili na vlastní hlasivky, neboť v Úlibicích letos opět ve zpěvuschopném kostele se nám hrálo i zpívalo nádherně.
Protože to byl náš poslední vánoční koncert, mohu prozradit, čím jsme se letos pokusili diváky zaujmout.
Tradiční koledy jsem opět obměnili, vytiskli a nastrkali do našich zpěvníků, takže nikdo se nemohl vymlouvat na to, že nezpívá z důvodu neznalosti slov.
Z našich písniček jsme vybrali nově Jiný směr a premiérově Štědrý den a osvědčené Dědictví, Nebeského albína a Peřinu, kterou jsme dali i pro diváky do zpěvníků.
Jako oživení letošních vánočních koncertů jsem divákům vyprávěla něco z vánočních tradic našich sousedů a k tomu jsme zařadili i písničku v originále. Dvakrát jsme si tedy zapěli německy a sice O Tannenbaum a Stielle Nacht, jednou polsky Josef, moj kochany a jednou slovensky Keď ta jasná hviezda.
Ke koledě Vondráši, Matouši jsem připsala jednu sloku. Zdaleka ne všude poznali posluchači, která to je.
Na četná přání diváků jsem zazpívala Jeruzalém ze zlata, část hebrejsky a část česky. Tato píseň je pro mě vždy přenesením se do jiných sfér – někam mezi nebem a zemí, kam nás může dostat jen výjimečný zážitek.
Vzhledem k tomu, že nám takřka všichni diváci přišli po skončení potřást rukou, poděkovat a popřát do nového roku, troufám si říct, že náš poslední koncert byl zdařilý.
