Jak jsme hráli v Hořicích

Aktualizováno : 12.2.2012 | Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Jedna z  nich nás zavedla do Městské knihovny v Hořicích, kde jsme se zúčastnili literárně- hudebního večera s píšícím zubařem /nebo chcete- li vrtajícím spisovatelem/  MUDr. Václavem Francem. Přestože je Václav náš soused a můj dlouholetý kolega z literárního spolku, svedla nás do stejné místnosti, ve stejný čas ředitelka  knihovny.

Na začátku večera byly předány ceny za literární soutěž a k mé nemalé radosti nebyli všichni diváci jen příbuzní nominovaných, takže sál byl a zůstal plný až do konce. Neprchly ani odměněné děti, možná díky tomu, že v přední řadě sálu seděla ředitelka jejich školy a starosta jejich města.

Václav Franc představil svou novou knížku Dvakrát vrtej, jednou trhej a my nové písničky. Jednu jsme napsali jen pro něho-neboť, jak píseň praví: “ Když máte zubaře s touhou po psaní, na křesle zubařském s ním nuda není.“ atd. Snad jsme tím neodradili jeho případné nové pacienty. Dvě písničky jsme věnovali hořickým patriotům a náležitě v nich vychválili jejich město. Vyplatilo se to. Jakmile za posledním divákem doznělo zavrzání odtahované židle, byly nám nabídnuty nejen chlebíčky ale i další angažmá hned na dvou plánovaných akcích a snad ani Václav se další spolupráci nebude bránit. To už si samozřejmě- tentokrát přes plot -pohlídáme!