Sice se říká třikrát a dost, ale pro nás to doufám neplatí. Už po třetí jsme totiž pomáhali s vítáním občánků narozených  v obci Úlibice a Řeheč.
Na vítání občánků je důležitá jediná věc:  hrát tak, aby se děti nerozbrečely. A to se nám podařilo. Nebrečelo ani jedno. Ba co víc, miminka nás z náručí maminek  sledovala a jeden chlapeček při  písničce Dětský sen dudal do rytmu.
Přestože jsme jeli bez houslisty, o zvuk houslí nebyl nikdo ochuzen. První písničku totiž zahrála naše Simonka.
Doufám, že písniček, které naše malá houslistka zvládne, bude rychle přibývat a brzy se stane právoplatným členem Ze šuplíku.

Děkujeme obci Úlibice za poskytnutí fotografií.

Prezentace

V jediný den a  na jediné akci jsme si vyzkoušeli hraní s maximálním i minimálním technickým zázemím.
Na úvod tradičního průvodu se světýlky v rámci festivalu Jičín město pohádky jsme zazpívali na Valdštejnově náměstí z velkého pódia. Pro nás to byla zcela nová zkušenost – zvukař, několik odposlechů a hlavně reprobedny, které zvládnou ozvučit celé náměstí.
Samozřejmě jsme zazpívali naši Světýlkovou, kterou jsme pro tuto akci složili.
Z našeho repertoáru jsme pro velké pódium vybrali ještě Pohádkovou, která byla psaná pro JMP před 3 lety,  a Vstupenku do ráje, která  skvěle rezonovala s letošním tématem festivalu, neboť je o Prachovských skalách a o Pelíškovi.

Naše čtvrthodinka v záři reflektorů uběhla rychleji než jsme chtěli a průvod se vydal směrem k Čeřovce. Seskočili jsme z pódia, Hynek vyměnil kytary, harmoniky nacpal do kapes a Ze šuplíku se připojilo k průvodu, který jsme celou cestu provázeli písničkami převážně z pohádek.
Tentokrát jsme tedy neměli ani ozvučení, a dokonce ani pevnou půdu pod nohama. Přesto  muzikanti zvládli držet krok s davem a při tom hrát, mně se zpěvem notně pomáhali účastníci průvodu. Ne nadarmo se říká, že co Čech, to muzikant.
V přírodním divadle na Čeřovce následoval další program: bílá paní, rozsvěcení srdce ze svíček, vlaštovky se vzkazy a  ohnivá šou. Po ní jsme se už jen rozloučili – samozřejmě ničím jiným než Světýlkovou.

„Znám já jedno krásné město, jmenuje se Hořice a v tom městě najdeš nejen…“, ano, právě touhle písní jsme začali v hořické Galerii plastik a na přání Hořičáků dáváme její slova, která jsme pro Hořice napsali, na náš web.
Protože jsme zpívali na výstavě k 100. výročí postavení Husova pomníku v Hořicích, vybrali jsme písničky, které se něčím dotýkají kamene.
Kámen nás obklopuje v nejrůznějších podobách, někdy v podobě symbolu. Mezi ty nejznámější patří zajisté kříž. A právě o kamenném kříži je naše písnička Smíření.
Jak dokáže z kamene tvořit příroda, jsme zazpívali ve Vstupence do ráje a na konec našeho vystoupení jsem si po dlouhé době, ale moc ráda, zazpívala Jeruzalém ze zlata.
V Hořicích potkáte sochy a sochaře takřka na každém kroku, a tak se nabízí parafráze písně: Hořice z kamene. A kdo ví, třeba ji jednou někdo napíše…

V neděli odpoledne jsme se vypravili do Velkého Vřešťova na poutní slavnost, kterou pořádala Církev československá husitská. Nejeli jsme  ochutnávat koláčky, ale zahrát místním naše písničky.
Protože déšť  zahnal stoly s pohoštěním, dětské vyrábění i harmonikáře do vnitřních prostor kostela, trochu jsme se zpočátku báli, že se tam ani nevejdeme.
Ale když se chce, jde všechno. Oltář byl posunut o pár čísel dál, dospělí opustili dobroty, zaujali místa v lavicích  a ukázali nám, že ve Velkém Vřešťově je skvělé publikum. A protože těsně před naším odposlechem byl stůl, kolem kterého seděly a tiše vyráběly děti všech věkových kategorií, připadali jsme si jako doma na rodinné oslavě.
Vřešťovská  pouť vyšla na svátek Den matek, a tak jsem byla moc ráda, že právě tento den a na tomto místě  mohla mít premiéru naše nová písnička s názvem Ztráty, kterou jsem napsala pro svou maminku.
Jinak jsme ale hráli vesele. A protože je květen lásky čas, vybrali jsme Ze šuplíku skoro celou přihrádku s názvem Láska, kterou  zopakujeme a ještě doplníme už za týden na hudebně literárním pásmu v jičínské knihovně.

Nový rok hudební skupiny Ze šuplíku začal velmi příjemně – Tříkrálovým koncertem v kostele Sv. Prokopa v Čisté u Horek.
Teplo tam sice nebylo, ale jinak nám díky vzorné organizaci paní Stehlíkové nechybělo vůbec nic. Muzikanti statečně tiskli zkřehlé prsty ke strunám, Hynek zakusil mrazivý polibek při hře na studenou kovovou harmoniku, ale vytrvali jsme až do konce. Neošidili jsem hojné publikum ani o jedinou.
Kostel v Čisté je opravdu nádherný- udržovaný, opravený, vyzdobený. A tak můžeme jen doufat, že se stejné péče jednou dočká i ten náš v Úlibicích, ke kterému míří silnice z Řehče.
Jinak se už ale ladíme do jara a připravujeme se na nadcházející sezónu. Na rok dáváme koledy k ledu. Tedy pokud se do Čisté zase nezatoulají v létě Vánoce a s nimi i Ze šuplíku.

Fotogalerie z Čisté

Kde zazní poslední zpívání Ze šuplíku? Každý rok na návsi­ – to je bez otazníku!

Pokračovat ve čtení „Poslední letošní zpívání Ze šuplíku“

Protože jsme splnili zvláštní odbornou způsobilost, mohla se naše skupina zúčastnit vítání občánků v obci Úlibice. Odbornou způsobilostí pro tuto slavnostní ceremonii je samozřejmě rodičovství. Skupina Ze šuplíku má celkem čtyři děti. Kdo s kým nebudu rozebírat, neboť nejsme bulvár, ale seriózní web.

Jedno z dětí jsme si na vystoupení na úřadě pro novopečené tatínky, maminky a jejich ratolesti vzali s sebou a sice naši Simonku. Síma přednesla několik básniček, čímž jsme umocnili kulturní zážitek obecenstva.

Přestože venku bylo sychravě dušičkovo, děti byly přivítané jak se patří: starostou, pamětním listem a dárkem, fotkou ve vyřezávané kolíbce, přípitkem a samozřejmě písničkami Ze šuplíku.