(Jičín 21.12. 2014) Vlčata, světlušky a jejich rodiče a také mladší sestřičky a bratříčkové, ze kterých jistě brzy budou vlčata a světlušky, se shromáždili ve srubu na Čeřovce, aby si s námi vánočně zazpívali. Děti byly dobře připravené. Vlastnoručně si na některé schůzce vyrobily rachtadla. My přidali zpěvníky a mohlo se začít. Přezpívali jsme všechny koledy. Přídavků na přání bylo několik a na zpěv ani hraní jsme nebyli sami. Kromě Hynkovi foukací harmoniky a kytary doprovázel koledy ještě akordeon jednoho ze skautů. Světlušky si pro nás připravily dárek v podobě krásné písničky: Bim bam.
Po zpívání bylo cukroví, čaj a promítání fotek ze všech skautských akcí, kterých se děti díky skvělým skautským vedoucím mohly v roce 2014 zúčastnit.
A nakonec se rozdávalo Betlémské světlo.
Je dobře, že právě z tohoto místa, z místa, které šíří světýlko, radost a zábavu pro děti po celý rok, se Betlémské světlo rozšířilo po Jičíně.

Tak trochu jiný svět se nám otevřel hned při vstupu do dalšího místa našeho vystupování. Zatím rozestavěný dům z alternativních materiálů v Brtvi se proměnil v místo jak z  Biblického obrazu.
Nechyběl Josef, ani Marie, místo vola a oslíka pobíhaly po ohrádce spokojené kozy.
Sedělo se na balících slámy a zpívalo se a zpívalo. Kamarádka Lidka, která koncert připravila, zahájila velmi netradičně zpívaným aramejským Otčenášem. Pokračovala několika dalšími písněmi, které byly stejně neobvyklé jako obohacující. Vystřídali jsme ji a zazpívali pár našich a pak už se pokračovalo koledami. Lidka hrála na kytaru, Hynek prostřídal kytaru s harmonikou a housle a sbor posluchačů se přidal zpěvem a perkusemi v podobě nejrůznějších řachtadel.
Marie a Josef seděli hned vedle nás a stejně tak i anděl. I když andělů tam bylo určitě mnohem víc, jen všichni nebyli vidět na první pohled.

Už nám to začalo. Advent je tu a s ním i doba vrcholících příprav. Ne, nemám na mysli ani pečení cukroví, ani úklid domu. Všechen svůj čas věnujeme trénování našeho vánočního programu, ve kterém budou koledy, písničky Ze šuplíku a trocha mluveného slova.

Začali jsem už v úterý. Na autorském čtení mé knížky Eva a Kniha poznání pro Spolek přátel krásného slova jsme kromě našich písniček zazpívali i koledy.

V sobotu 6.12. navštívíme poprvé kostel Nejsvětější Trojice v Suché. Pokračovat budeme do našeho milého Miletína a to 10.12. A o dalším víkendu si zazpíváme v kostele v Markvarticích v sobotu 13.12. a hned druhý den na koncertě Lidky Tomčalové v Brtvi. Poslední víkend bude patřit jako vždy skautům – v sobotu. Úlibický koncert je bohužel přesunut z kostela do Čajovny. Kostel byl statikem uznán jako koncertu neschopný, přesto doufám, že si i mimo tyto slavnostní prostory navodíme slavnostní atmosféru.

A o svátcích – 26. zazpíváme jako každý rok na řehečské návsi.

Tak přijďte, kam to máte nejblíž, nebo třeba kde jste ještě nebyli.

Těší se na Vás všichni Ze šuplíku

V páteční podvečer dne 21.11.2014 navštívili knihovnu v Sobotce stromidé. S pomocí Václava France jsem soboteckým čtenářům představila Evu a Knihu poznání. Opět krátkými ukázkami prokládanými vyprávěním děje a přiblížením „zákulisí“ psaní knihy.
Protože jsem měla tentokrát k dispozici mužský hlas, zařadila jsem především rozhovory Tílie a Taxe, které snad pro dospělé publikum byly zajímavější.
Čtení jsme doprovodili našimi písničkami. Vzhledem k tématu knihy samozřejmě těmi fantasy.
Hned na začátku jsem zazpívala Podivnou: „Já vlkodlakům, čistím zuby a při úplňku tančím mezi duby…“, aby posluchači věděli, co jsem zač.

Jičínským muzeem se line vůně koření. Včera začala vernisáží výstava Koření – vůně Vánoc, kterou připravila a moc hezky uvedla paní Petra Zíková.
Protože koření je pro mě synonymem vůně dálek, zahráli jsme Dětský sen, ve kterém se zpívá: ..když vítr přináší vůně z daleka, někoho to vyplaší, změny se vyleká..“
Návštěvníky výstavy naštěstí vůně z daleka nevylekaly. Ještě než se ponořily do všech zajímavostí ze světa koření, poslechli si naše Srdce perníkový, neboť to je naše nejvíce kořeněná písnička. A abychom zachovali ráz i druhé půlky názvu výstavy, zazpívali jsme naši vánoční – Nebeského albína.
Výstava bude v muzeu přes celé Vánoce, takže pokud tušíte, že pepř či vanilka nepochází z regálu v supermarketu, přijďte se dozvědět víc.

Sice se říká třikrát a dost, ale pro nás to doufám neplatí. Už po třetí jsme totiž pomáhali s vítáním občánků narozených  v obci Úlibice a Řeheč.
Na vítání občánků je důležitá jediná věc:  hrát tak, aby se děti nerozbrečely. A to se nám podařilo. Nebrečelo ani jedno. Ba co víc, miminka nás z náručí maminek  sledovala a jeden chlapeček při  písničce Dětský sen dudal do rytmu.
Přestože jsme jeli bez houslisty, o zvuk houslí nebyl nikdo ochuzen. První písničku totiž zahrála naše Simonka.
Doufám, že písniček, které naše malá houslistka zvládne, bude rychle přibývat a brzy se stane právoplatným členem Ze šuplíku.

Děkujeme obci Úlibice za poskytnutí fotografií.

Prezentace

V jediný den a  na jediné akci jsme si vyzkoušeli hraní s maximálním i minimálním technickým zázemím.
Na úvod tradičního průvodu se světýlky v rámci festivalu Jičín město pohádky jsme zazpívali na Valdštejnově náměstí z velkého pódia. Pro nás to byla zcela nová zkušenost – zvukař, několik odposlechů a hlavně reprobedny, které zvládnou ozvučit celé náměstí.
Samozřejmě jsme zazpívali naši Světýlkovou, kterou jsme pro tuto akci složili.
Z našeho repertoáru jsme pro velké pódium vybrali ještě Pohádkovou, která byla psaná pro JMP před 3 lety,  a Vstupenku do ráje, která  skvěle rezonovala s letošním tématem festivalu, neboť je o Prachovských skalách a o Pelíškovi.

Naše čtvrthodinka v záři reflektorů uběhla rychleji než jsme chtěli a průvod se vydal směrem k Čeřovce. Seskočili jsme z pódia, Hynek vyměnil kytary, harmoniky nacpal do kapes a Ze šuplíku se připojilo k průvodu, který jsme celou cestu provázeli písničkami převážně z pohádek.
Tentokrát jsme tedy neměli ani ozvučení, a dokonce ani pevnou půdu pod nohama. Přesto  muzikanti zvládli držet krok s davem a při tom hrát, mně se zpěvem notně pomáhali účastníci průvodu. Ne nadarmo se říká, že co Čech, to muzikant.
V přírodním divadle na Čeřovce následoval další program: bílá paní, rozsvěcení srdce ze svíček, vlaštovky se vzkazy a  ohnivá šou. Po ní jsme se už jen rozloučili – samozřejmě ničím jiným než Světýlkovou.

„Znám já jedno krásné město, jmenuje se Hořice a v tom městě najdeš nejen…“, ano, právě touhle písní jsme začali v hořické Galerii plastik a na přání Hořičáků dáváme její slova, která jsme pro Hořice napsali, na náš web.
Protože jsme zpívali na výstavě k 100. výročí postavení Husova pomníku v Hořicích, vybrali jsme písničky, které se něčím dotýkají kamene.
Kámen nás obklopuje v nejrůznějších podobách, někdy v podobě symbolu. Mezi ty nejznámější patří zajisté kříž. A právě o kamenném kříži je naše písnička Smíření.
Jak dokáže z kamene tvořit příroda, jsme zazpívali ve Vstupence do ráje a na konec našeho vystoupení jsem si po dlouhé době, ale moc ráda, zazpívala Jeruzalém ze zlata.
V Hořicích potkáte sochy a sochaře takřka na každém kroku, a tak se nabízí parafráze písně: Hořice z kamene. A kdo ví, třeba ji jednou někdo napíše…

V neděli odpoledne jsme se vypravili do Velkého Vřešťova na poutní slavnost, kterou pořádala Církev československá husitská. Nejeli jsme  ochutnávat koláčky, ale zahrát místním naše písničky.
Protože déšť  zahnal stoly s pohoštěním, dětské vyrábění i harmonikáře do vnitřních prostor kostela, trochu jsme se zpočátku báli, že se tam ani nevejdeme.
Ale když se chce, jde všechno. Oltář byl posunut o pár čísel dál, dospělí opustili dobroty, zaujali místa v lavicích  a ukázali nám, že ve Velkém Vřešťově je skvělé publikum. A protože těsně před naším odposlechem byl stůl, kolem kterého seděly a tiše vyráběly děti všech věkových kategorií, připadali jsme si jako doma na rodinné oslavě.
Vřešťovská  pouť vyšla na svátek Den matek, a tak jsem byla moc ráda, že právě tento den a na tomto místě  mohla mít premiéru naše nová písnička s názvem Ztráty, kterou jsem napsala pro svou maminku.
Jinak jsme ale hráli vesele. A protože je květen lásky čas, vybrali jsme Ze šuplíku skoro celou přihrádku s názvem Láska, kterou  zopakujeme a ještě doplníme už za týden na hudebně literárním pásmu v jičínské knihovně.