Protože jsem už od základky psala básničky a protože můj muž prý uměl dříve zpívat než mluvit, nemohlo to dopadnout jinak, než dopadlo. Začali jsme spolu tvořit. Zjistila jsem, že když napíšu básničku, přečtu ji několika známým a je s ní konec. Ale když napíšu písničku, je její doba použitelnosti mnohem delší.
Máte-li text písničky, potřebujete melodii. Občas jsem tedy ukradla nějakou melodii lidovky, a když mi začala být studnice naší lidové tvorby malá, začal Hynek komponovat. Ze začátku z donucení, teď už doufám s radostí.
A tak se začala rodit k našim dvěma dcerám naše další dítka-společné písničky. Broukali jsme si je po večerech na zahradě a strkali do šuplíku a pak jsme si řekli, že by si je třeba rád poslechl i někdo další. A tak jsme je tedy vytáhli – ZE ŠUPLÍKU.