Čistá u Horek

(21.6.2013) Vydali jsme se dle instrukcí kolem žirafy rovně a za vodníkem doprava. V autě naskládané nástroje i aparatura, cíl Čistá u Horek.

V Čisté mají opravdu vodníka a taky školu, která slavila 130 let. Oslavu školy spojili Čistečtí se srazem rodáků a hned z toho byla slavnost. Zahráli jsme jim a zazpívali a tentokrát dokonce se zvukařem.

Mraveneci na zámku

IMG_9382Pokud navštívíte výstavu v jičínském muzeu, která se jmenuje Ondřej Sekora přírodovědcem, uvidíte, že nejlepší nápady má vždycky příroda. Pan Sekora ji uměl pozorovat a o tom, co pozoroval, pěkně napsat. Tak vznikly krásné knížky jako Ferda mravenec, Uprchhlík na ptačím stromě a další.
Výstava ukazuje nejen obrázky z jeho knížek, ale dává do souvislostí pohádkové hrdiny s těmi skutečnými – se všemi brouky, čmeláky, motýli a ptáky a předvádí i živé exempláře z říše hmyzu.
Pro tuto výstavu jsme složili písničku Mravenec, kterou si můžete poslechnout tady. Na vernisáži výstavy jsme ještě zazpívali naši Medovou a hned po ní  jsme se přesunuli na nádvoří zámku, kde jsme ve dvou blocích doprovázeli Muzejní noc. Počasí nám přálo, a tak tam pod arkádami jičínského zámku bylo vskutku pohádkově.

Pozvánka: Ondřej Sekora přírodovědcem.

e.plakát_muz_noc_webKdo by nás chtěl vidět a slyšet, případně jenom vidět nebo jenom slyšet (v tom případě zapůjčíme zdarma tmavé brýle nebo špunty do uší) je srdečně zván 7.6. 2013 do muzea v Jičíně, kde vystoupíme od 18 hodin na vernisáži: Ondřej Sekora přírodovědcem. Napsali jsme pro tuto příležitost písničku Mravenec a tu hned po vystoupení na našich stránkách uveřejníme (pro všechny milovníky mravenců jako jsou mravenečník či mravkolev).

Po vernisáži – asi v půl sedmé – se přesuneme na nádvoří zámku, kde budeme hrát ve dvou blocích a tím doprovázet Muzejní noc.

Letem světem poezie

V sobotní dopoledna se kapela Ze šuplíku nalodila na palubu letadla „Letem světem poezie“ na letišni Knihovna V.Čtvrtka v Jičíně.
Všechny cestující uvítala vlídná  a jako vždy elegantní letuška – ředitelka Knihovny V. Čtvrtka paní Jana Benešová a šéfpilot nám dobře známý MUDr. Václav Franc. Letěli jsme nad Libereckem, Nymburkem i Hradcem Králové, nad Mělníkem a Sobotkou a dokonce nad Polskem  a odevšak k nám zaznívaly příspěvky tamních veršotepců i prozaiků. Jednotlivá představení literárních spolků jsme hudebně předělovali, písničky jsme zařazovali tak, jak se nám zdálo, že s přečteným příspěvkem zarezonují  a potom se kochali verši lyrickými i drsně avantgardními, povídkami i propojeným humorným pásmem Přátel krásného slova z HK, kteří to rozjeli nejen mluveným slovem v podání dvou členů, ale doplnili promítáním a opravdu všechny cestující náramně pobavili. Bohužel někteří účastnící nepochopili letový plán a vystupovali za jízdy. Tím se samozřejmě připravili o krásnou atmosféru jednoho děštivého sobotního odpoledne,o příspěvky ostatních,  a tak trochu tím ukázali, že Češi sice  umí psát, ale poslouchat se někteří teprve musí naučit.

Premiérová Smlouva s ďáblem

Fantazie je podle mě jeden z nejcennějších darů, které jsme my lidé dostali do vínku. Každý z nás s ní  zachází jinak. Jeden vymyslí skvělé jídlo, druhý uplete krásný svetr, třetí je úžasný milenec.
Jakou podobu má fantazie Ze šuplíku, jste si  mohli poslechnout 22.1. 2013 v  Knihovně V. Čtvrtka v Jičíně, kde jsme zahráli 8 písniček s fantasy tématikou. Já napsala jako obvykle texty a Hynek melodie a většina z nich měla tento večer svou premiéru.
V hudebně literárním pásmu nazvaném Smlouva s ďáblem, jsme se spřáhli…ne, s ďáblem rozhodně ne, ale se členy Literárního spolku, a tak jsme nejen hráli a zpívali, ale také poslouchali  jejich autorské čtení povídek.
Já si zkusila vystupovat na obou frontách. Přečetla jsem svou povídku „Nikdy neříkej nikdy“ a hned se mi chce napsat, že už NIKDY nebudu číst i zpívat v jednom vystoupení, protože to je pro  hlas  opravdu ďábelská zkouška.
Samozřejmě do toho ale půjdu znovu.  Už teď máme nabídky na zopakování celé akce, která nás  dostala daleko od předvolební politiky i povánočních slev,  a ještě k tomu jsme poznali zajímavé lidi, se kterými snad svou lásku ke světu fantasy budeme sdílet.

4. řehečské vánoční zpívání

4.řehečské vánoční zpívání na návsi nás překvapilo především velkou účastí přespolních. Všichni, kteří nedorazili, mohou jen litovat. Přípitků bylo skoro stejně tolik jako písniček. A cukroví, které se nesnědlo, se vyměnilo.
Po koledách, potlachu a přání jsme se rozešli, ale nikoliv do svých domovů. Sousedské sdružování skončilo až mnohem, mnohem později.

Vánoční koncert v Úlibicích, v kostele Zvěstování panny Marie

Nejkrásnější dárek letošních Vánoc jsem dostala už 23. prosince. Splnil se mi totiž můj sen a zazpívala jsem si v kostele. Díky pečlivým přípravám úlibického starosty pana Papouška a jeho pomocníků za všechny jmenuji alespoň pana Bejra, se nepoužívaný kostel Zvěstování Panny Marie proměnil v místo uklizené, vánočně vyzdobené a dokonce vytápěné. Pokračovat ve čtení „Vánoční koncert v Úlibicích, v kostele Zvěstování panny Marie“

Dvojitá premiéra

(Aktualizováno 11.12.2012)
6.12. jsme v Knihovně V.Čtvrtka vystoupili pro Klub aktivních seniorů.Že jsou senioři opravdu aktivní, jsme se přesvědčili úderem 15. hodiny. Nejen že v hojném počtu i přes nepřízeň počasí dorazili, ale mnozí i napekli a hlavně s námi od první chvíle všechny koledy zpívali. Pokračovat ve čtení „Dvojitá premiéra“

Katalpa

(Aktualizace: 22.9.2012)

Brože a šátky a hrníčky barvami hrají. Katalpa!
Nad tím, co české ruce dokážou, dech se tají. Katalpa!

Na výstavě výtvarných prací členů občanského sdružení Katalpa to opravdu barvami hrálo. Výstava byla slavnostně otevřena 7.9.2012 v Galerii plastik v Hořicích za účasti delegací z Polska, Maďarska a Slovenska, starosty a místostarosty Hořic a samozřejmě Ze šuplíku. Pokračovat ve čtení „Katalpa“

Hořická trubička větší a větší

Hořická trubička to už není jen sladké pokušení na talíři.
Od dnešního dne si s ní navždy spojíme také obrovskou masku trubičky v podání divadelního spolku Kandrdas.
Větší byl i sál, ve kterém jsme tentokrát zazpívali Legendu o hořické trubičce.
Větší bylo i naše obsazení – poprvé si s námi trubičku opět doprovázenou ukazováním na „větší“ plakát paní Burešové (protože jsem tentokrát musela ukazovat já sama, opravdu se mi zdálo, že obrázky vyrostly) zahrál i náš houslista. Pokračovat ve čtení „Hořická trubička větší a větší“

Legenda o Hořické trubičce

Nápad složit písničku na téma příběhu o hořické trubičce, vzešel při jednom z našich vystoupení od pracovnic knihovny a muzea.
Byla to tedy píseň psaná na objednávku podle stávají legendy, kterou jistě zná každý obyvatel Hořic.
Ani melodie nebyla ponechána náhodě. Protože knihovnice paní Irena Burešová nádherně maluje, dohodlo se pospolu, že by písnička měla být ve stylu písně kramářské.
Dana napsala slova, Hynek je zhudebnil a paní Burešová každou sloku namalovala. Výsledkem je plakát s devíti obrazy měřící bezmála tři metry. Pokračovat ve čtení „Legenda o Hořické trubičce“

Ze šuplíku a Májové úterý

„Jak se jmenujete?“ přivítal nás asi osmiletý syn paní organizátorky, který důležitě přecházel po nádvoří jičínského zámku.
„Ze šuplíku,“ odpověděla jsem a on jen nedůvěřivě zakroutil hlavou.
Tím mi připomněl, že nás pořadatelé bohužel zapomněli napsat do programu.
Doprovodit jsme měli netradiční prezentaci spolků a sdružení s názvem „Ochutnejte neziskovky.“ Pokračovat ve čtení „Ze šuplíku a Májové úterý“

Medový den

Skupina Ze šuplíku ve složení obohaceném o houslistu Jardu zažila 21.4.2012 křest ohněm. Přijali jsme totiž pozvání na akci jičínského muzea s názvem Medový den, která byla vyvrcholením výstavy: „Aby vám včely neuletěly“ o medu, včelách, včelařích a všem, co k tomu patří.

V deset hodin dopoledne jsme si zabrali lavičku na nádvoří jičínského zámku, kde se akce odehrávala, mezi prodejci medu, propolisových mastí, medového piva i teplé medoviny a hráli jsme a hráli..Celá akce trvala 5 hodin. Přestože jsme dávali pauzy, otočili jsme celý repertoár několikrát. Pokračovat ve čtení „Medový den“

Jsme tři

Tak dlouho jsme se setkávali na neoficiálních zpívánkách v jičínských hospůdkách s houslistou-samoukem Jardou Kejvalem, až nás konečně napadlo pozvat ho do Šuplíku. K našemu překvapení nám kývl a i přes svou vytíženost na poli pracovním, rodinném a sportovním začal pilně trénovat naše písničky.

Po několika zkouškách u nás v Řehči jsme s ním dnes poprvé vystupovali. Jak se nám to povedlo, se dočtete v nejbližší době.

Jak jsme hráli v Hořicích

img_4511 Aktualizováno : 12.2.2012 | Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Jedna z  nich nás zavedla do Městské knihovny v Hořicích, kde jsme se zúčastnili literárně- hudebního večera s píšícím zubařem /nebo chcete- li vrtajícím spisovatelem/  MUDr. Václavem Francem. Přestože je Václav náš soused a můj dlouholetý kolega z literárního spolku, svedla nás do stejné místnosti, ve stejný čas ředitelka  knihovny. Pokračovat ve čtení „Jak jsme hráli v Hořicích“