21.5.2014 se Zahrada poznání jičínské knihovny stala místem plným lásky. Ptáci zpívali, sluníčko hřálo a členové literární spolku DIV recitovali básně slavných klasiků o lásce. Stejná tématika zněla i v písních hudební skupiny Ze šuplíku. Byla tu totiž premiéra hudebně literárního pásma s názvem Láska radostná, láska bolestná.
Nechyběli mezi námi Nezval, Šrámek, Seifert, Vrchlický tedy alespoň jejich část, ukrytá v
nesmrtelné poezii. Slovem provázela celé pásmo Ilona Pluhařová.
Z našich písniček zazněly naše oblíbené: Peřina, Múza, Nejhezčí den, Luční svatba a další.
I přes malou diváckou účast věřím, že pásmo nezaznělo naposledy. Vždyť lásky není nikdy dost!
Vřešťovská poutní slavnost
V neděli odpoledne jsme se vypravili do Velkého Vřešťova na poutní slavnost, kterou pořádala Církev československá husitská. Nejeli jsme ochutnávat koláčky, ale zahrát místním naše písničky.
Protože déšť zahnal stoly s pohoštěním, dětské vyrábění i harmonikáře do vnitřních prostor kostela, trochu jsme se zpočátku báli, že se tam ani nevejdeme.
Ale když se chce, jde všechno. Oltář byl posunut o pár čísel dál, dospělí opustili dobroty, zaujali místa v lavicích a ukázali nám, že ve Velkém Vřešťově je skvělé publikum. A protože těsně před naším odposlechem byl stůl, kolem kterého seděly a tiše vyráběly děti všech věkových kategorií, připadali jsme si jako doma na rodinné oslavě.
Vřešťovská pouť vyšla na svátek Den matek, a tak jsem byla moc ráda, že právě tento den a na tomto místě mohla mít premiéru naše nová písnička s názvem Ztráty, kterou jsem napsala pro svou maminku.
Jinak jsme ale hráli vesele. A protože je květen lásky čas, vybrali jsme Ze šuplíku skoro celou přihrádku s názvem Láska, kterou zopakujeme a ještě doplníme už za týden na hudebně literárním pásmu v jičínské knihovně.
Světýlková
Ze šuplíku vypadla nová písnička. Je napsaná pro děti, konkrétně pro lampiónový průvod, který se koná každoročně během festivalu Jičín- město pohádky.
A protože je pro děti, je veselá, rytmická, zkrátka Světýlková.
Volba v Jičíně
Na začátku bylo slovo, slovo VOLBA. Název naší písně nás inspiroval k dalšímu hudebně literárnímu pásmu, tentokrát právě na téma volba.
Členové Divu dodali povídky, Ze šuplíku samozřejmě písničky.
Zjistila jsem, že vlastně většina mých písňových textů je nějakým způsobem volbou, takže nebyl problém večer hudebně doprovodit.
K naší velké radosti jsme na literární část tentokrát nebyli sami. Studenti jičínských středních škol po obdržení výzvy zaslali velmi pěkné příspěvky a nejen to. Většina si je sama před publikem přečetla.
Vznikl nám z toho příjemný večer, po kterém snad nikdo z diváků nelitoval své volby, že přišel.
Reakce na Volbu v Jičínském deníku …
Cestička k domovu na Pecce
Cestička k domovu nás zavedla tentokrát na Pecku. Opět se pozornost diváků přesunovala Ze šuplíku k DIVu. Opět mluvené slovo střídaly písničky.
Téma domova bylo probráno ze všech stran. Publikum bylo skvělé a myslím, že i nám se Cestička vydařila ještě o kousek líp než při premiéře.
Poslední potlesk zněl opět vstoje. To je u 
Cestičky díky poslední skladbě zahrané Hynkem na housle zaručeno. Ale samozřejmě víme, že na tom máme jen částečný podíl. To hlavní, co lidi zvedá z křesel, je jejich láska k domovu zapsaná už mnoho let v písni Kde domov můj.
„Smlouva s ďáblem“ v Žirči
Mrazivé počasí nastoupilo těsně před naším druhým letošním vystoupením. Naštěstí jsme tentokrát nezpívali ani venku, ani v kostele. Jeli jsme za našimi diváky o něco dál, až do Žirče, do Domova sv. Josefa. Ale i naši diváci museli přijet. Ne proto, že by to měli daleko. Domov sv. Josefa se jim stal domovem trvalým nebo alespoň přechodným, ale proto, že většina z nich je odkázána na invalidní vozík. V Domově sv. Josefa se totiž léčí lidé s roztroušenou sklerózou.
Až tváří v tvář cizím těžkým osudům si člověk uvědomí, jak mu vlastně nic nechybí. Předvedli jsme všem přítomným naše už několikrát reprízované pásmo „Smlouva s ďáblem“, samozřejmě společně se členy DIVu.
Díky prohlídce domova po našem vystoupení jsme zjistili, že Smlouvu s ďáblem tady měli výjimečně a poprvé, ale smlouvu s Bohem mají určitě natrvalo.
Tříkrálový koncert v Čisté u Horek
Nový rok hudební skupiny Ze šuplíku začal velmi příjemně – Tříkrálovým koncertem v kostele Sv. Prokopa v Čisté u Horek.
Teplo tam sice nebylo, ale jinak nám díky vzorné organizaci paní Stehlíkové nechybělo vůbec nic. Muzikanti statečně tiskli zkřehlé prsty ke strunám, Hynek zakusil mrazivý polibek při hře na studenou kovovou harmoniku, ale vytrvali jsme až do konce. Neošidili jsem hojné publikum ani o jedinou.
Kostel v Čisté je opravdu nádherný- udržovaný, opravený, vyzdobený. A tak můžeme jen doufat, že se stejné péče jednou dočká i ten náš v Úlibicích, ke kterému míří silnice z Řehče.
Jinak se už ale ladíme do jara a připravujeme se na nadcházející sezónu. Na rok dáváme koledy k ledu. Tedy pokud se do Čisté zase nezatoulají v létě Vánoce a s nimi i Ze šuplíku.
Poslední letošní zpívání Ze šuplíku
 Kde zazní poslední zpívání Ze šuplíku?Každý rok na návsi – to je bez otazníku! |
Adventní koncert v Úlibicích
Odbočíte-li ze silnice v Úlibicích směrem ke hřbitovu a je-li právě 22.12.2013, narazíte na otevřené dveře jindy zavřeného kostela Zvěstování Panny Marie. Už podruhé ho úlibičtí v čele se starostou uklidili, osvětlili a vánočně vyzdobili, abychom tam mohli odehrát vánoční vystoupení.
Vůbec nevadí, že omítka je trochu oprýskaná a relikvie dávno vykradené. Přesto je to jiný svět, který každého návštěvníka donutí sklonit hlavu a zamyslet se nad tím, co v uplynulém roce vykonal. Rozlehlost kostela nás opět překvapila. Jakoby nic se do jeho útrob vešlo 90 lidí, a kdyby se po Úlibicích neroznesla mylná informace, že koncert začíná v 17 hodin, bylo by jich pravděpodobně ještě mnohem víc. Štědrým večerem jsme začali a Smířením skončili. Pro letošní rok. Doufám, že zub času se ulomí a kostel Zvěstování Panny Marie nám ještě mnohokrát dovolí ve svých prostorách, chudých a přece vznešených, prožít s lidmi to krásné vánoční sdílení.
Vánoční zpívání se skauty
21.12.2013 jsme si jako každý rok šli zazpívat s dětmi a jejich rodiči do skautského srubu v Jičíně a odnesli si za to Betlémské světýlko. Děti i rodiče se aktivně zapojovali a jako vždycky se světluškami a vlčaty to bylo živelné, spontánní, nepředvídatelné a kouzelné. Po vánočním naladění jsme písničkami a později i promítáním fotek a videí zavzpomínali na jejich letošní akce, které se uskutečnily díky jejich skvělým vedoucím Mikimu a Hvězdičce (v civilu samozřejmě Michalu Císaři a Jarmile Veselé).
3. vánoční koncert v Miletíně
Od letošních Vánoc budu používat nové přirovnání: útulno jako v knihovně. V Miletíně nás knihovna uvítala stromečkem, zapálenými svíčkami a rychle se plnícím sálem, rozloučila se s námi kytičkami a Miletínskými modlitbičkami. Líbilo se nám tam tolik, že přestože jsme vyráželi v oslabení – bez houslisty a já s bolením v krku, vrátili jsme se nabití energií a rozjaření a myslím, že ve stejné náladě odcházelo i naše publikum. Už vím, že bolest v krku se dá rozezpívat. Dali jsme nejen bez přestávky celý náš vánoční program, ale i dlouho odkládaný, hebrejsky zazpívaný Jeruzalém ze zlata a tři přídavky. A jak už to tak u mě bývá, když se mi někde líbí, hned slíbím písničku. Když paní knihovnice při závěrečném děkování navrhla, že by se jim jedna o Miletíně taky hodila, nemohla jsme než souhlasit. Takže Miletíne, brzy na shledanou.
2. vánoční koncert pro Klub aktivních seniorů v Jičíně
Vánoční atmosféra v Klubu aktivních seniorů scházejících se v Knihovně V.Čtvrtka v Jičíně byla ve chvíli našeho příchodu už v plném proudu. Postaraly se o ni děti, které přišly seniorům zazpívat, ale i senioři samotní, kteří napekli cukroví a samozřejmě knihovnice, které vařily čaj a kávu a o všechny se vzorně staraly. Opět jsme se přesvědčili, že starší generace zpěvníky nepotřebují. Znali a zpívali všechny koledy a to 
nejen notoricky známé první dvě sloky, ale až do konce. I tady jsem doprovodila zpívání mluveným slovem. A tak se naši posluchači dozvěděli něco o původu koled a betlémů, o tom, která koleda je považována za nejznámější. Také Vás to zajímá? Pak si nás přijďte poslechnout. Ještě dvě vánoční vystoupení máme před sebou.
Pecka – vánoční koncert 2013
Kostel Sv. Bartoloměje na Pecce naše koledy nerozezněly. Vzhledem k teplotám pod bodem mrazu jsme se uchýlili do prostorného sálu nad peckovským úřadem.
S panem farářem jsme se ale přesto seznámili. Přišel si nás spolu s dalšími obyvateli Pecky poslechnout.
Začali jsme tentokrát netradičně. Hynek a Jarda zahráli na uvítanou dvojhlasně na housle Štědrej večer nastal. Následoval náš vánoční program složený z koled, našich písniček i trošky povídání o Vá
nocích.
Dle reakce diváků si každý v našem vystoupení našel to svoje. Většina s námi zpívala koledy. Naše písničky je také oslovili, neboť se dotazovali na CD. Děti tančily a panu faráři se líbilo moje „řečnění“.
Rozloučili jsme se písní Smíření a spojili s ní i naše letošní přání : Ať smíření naplní i Vaše srdce a domovy.
Děkujeme paní Lence Knapové za poskytnutí fotografií.
Naše druhé vystoupení v německém Marienthalu
[Aktualizováno 18.12.2013, doplněna fotogalerie] Naše druhé vystoupení v Marienthalu bylo provázeno nejen stejně přátelskou atmosférou jako první, ale bylo ještě obohaceno o vůni blížících se Vánoc. Zastoupení českých rodin bylo tentokrát větší, takže se k nám obecenstvo přidalo na zpívání koled, které jsme nově zařadili. Kontakt s diváky se nám podařilo navázat takřka fyzický. Na pódiu totiž s námi seděly po celou dobu našeho zpívání tři děti, z nichž ani jedno nebylo ještě školou povinné. Nejstarší holčička nám po vystoupení přišla poděkovat. Musím přiznat, že mě hned napadlo, jak skvěle ji i její sourozence rodiče vychovávají a jak skvělí lidé z nich určitě vyrostou. Tahle rodina si jistě nemusí klást otázku z naší písničky: Co je důležitý?
Oni to vědí a jejich děti také.
Marienthal jako sídlo Mezinárodního setkávání dělá svými prostorami čest svému poslání. Dostali jsme tentokrát ubytování v jiné budově, kde jsme v přízemí objevili nejen místnost s krbem, ale ještě několik dalších pokojů zařízených pro setkávání s přáteli. Využili jsme jeden z nich a po vystoupení zkoušeli dlouho do noci. Série našich vánočních vystoupení se blíží, a tak nenecháváme nic náhodě a pilně trénujeme. Doufám, že se na některém z nich setkáme i s Vámi.
Děkujeme panu Radkovi Studenému za poskytnutí fotografií.
Marienthal – naše první zahraniční vystoupení
V odpoledních hodinách dne 15.11.2013 jsme se snažili nacpat do auta hudební nástroje, ozvučení, děti a kufry a doufali, že na Blatech v domově našeho houslisty probíhá stejná aktivita.
Vyrazili jsem na naše první zahraniční vystoupení, k městečku Ostritz do místa s bohatou minulostí Marienthal.
Místo nás svou rozlehlostí a honosností ohromilo hned po dojezdu. Několik budov cisterciánského kláštera je krásně zrekonstruovaných a v současné době zde má své sídlo Mezinárodní centrum setkání.
Po ubytování a vydatné večeři jsme předstoupili v budově bývalé stáje s trošku zrádnou akustikou, ale o to větší atmosférou umocněnou klenutými stropy, před publikum. Po několika prvních písničkách jsme zjistili, že Němci jsou jako publikum v mnohém vstřícnější než Češi. Naše texty jsem se jim snažila přiblížit před každou písničkou přes překladatele, ale jinak už to bylo samozřejmě hlavně na melodiích a podání písniček. Ve všech rytmických se publikum zapojilo tleskáním do rytmu, na což u českého publika nejsme zvyklí. A ani s potleskem po každé písničce nešetřili.
Další dny jsme si užili s dětmi na dílničkách vonících blížícím se adventem, vychutnávali si německou kuchyni i milý přístup všech okolo a při závěrečném představování vyrobeného znovu vystoupili.
Protože jsme dostali pozvání dvě, těšíme se na příští víkend a doufám, že znovu uslyšíme to povzbuzující: „Schön! Das ist Schön!
Cestička k domovu
Druhý společný počin DIVu a Ze šuplíku s názvem „Cestička k domovu“ měl premiéru v Knihovně V.Čtvrtka v Jičíně dne 12.11.2013.
Kromě našich písniček, které proložily mluvené slovo autorských textů členů DIVu i klasiků, zazněla na konci píseň o domově nejznámější- česká hymna v podání Hynka Berana tentokrát s houslemi.
Více si o akci můžete přečíst na stránkách Jičínského deníku.
Děkujeme panu B. Procházkovi za poskytnutí fotografií
Srdce perníkový
Na vernisáž výstavy o perníkářství, která se konala dne 7.11.2013, v Městském muzeu v Hořicích, přivezla naše skupina Srdce perníkový. Pokud Vám to připadá jako nošení dříví do lesa, ujišťuji Vás, že naše Srdce perníkový není ani z mouky ani z medu, ale jen a jen ze slov a notiček. Srdce perníkový je naše zbrusu nová písnička, kterou jsme pro tuto vernisáž složili, před početným publikem ji zazpívali a zahráli.
Od mistrů cechu perníkářského jsme se dozvěděli něco z historie i ze současnosti pečení perníků a vyřezávání forem pro ně a přispěli k perníkové atmosféře dalšími písničkami – samozřejmě Ze šuplíku.
Úlibické vítání občánků
Protože jsme splnili zvláštní odbornou způsobilost, mohla se naše skupina zúčastnit vítání občánků v obci Úlibice. Odbornou způsobilostí pro tuto slavnostní ceremonii je samozřejmě rodičovství. Skupina Ze šuplíku má celkem čtyři děti. Kdo s kým nebudu rozebírat, neboť nejsme bulvár, ale seriózní web.
Jedno z dětí jsme si na vystoupení na úřadě pro novopečené tatínky, maminky a jejich ratolesti vzali s sebou a sice naši Simonku. Síma přednesla několik básniček, čímž jsme umocnili kulturní zážitek obecenstva.
Přestože venku bylo sychravě dušičkovo, děti byly přivítané jak se patří: starostou, pamětním listem a dárkem, fotkou ve vyřezávané kolíbce, přípitkem a samozřejmě písničkami Ze šuplíku.
S Ďáblem na Pecce
Dodrželi jsme pořekadlo: „Do třetice všeho dobrého“ a už po třetí jsme vystoupili s pásmem Smlouva s ďáblem. Tentokrát v sále městského úřadu městyse Pecka.
Sál je to moc hezký, pro vystoupení našeho typu jako dělaný, a tak doufám, že se tam zase někdy vypravíme.
Akci pořádala peckovská knihovna, která nám v zastoupení paní Lenky Knapové nabídla velmi příjemné zázemí. Sice tentokrát pro pracovní vytíženost nemohla přijet členka DIVu Ilona Pluhařová, ale kolegiálně jsme si rozebrali její příspěvky, ani jsme se nepoprali. Úvodní slovo pronesla místo Ilony Eva Jebavá, já si zkusila jednu z rolí v povídce Václava France Plánované rodičovství a Václav zvládl bravurně dvojroli-spisovatele pisátka i samotného ďábla.
A hned po skončení akce jsme zjistili, že ďábel ještě neměl poslední slovo. Dostali jsme nabídku předvést toto vystoupení v Domově Sv. Josefa v Žirči, kam už se moc těšíme.
Pavel Koren a Ze šuplíku v židovské synagoze
Každé slovo rozechvěje hlasivky v hrdle řečníka, každý tón rozechvěje strunu v ruce muzikanta, ale jen někdy se spojením obojího povede vytvořit píseň, která rozechvěje srdce posluchačů.
Takovou písní je Jeruzalém ze zlata, který jsem se v posledních několika dnech učila, abych ho mohla zazpívat v jičínské synagoze.
29.9. 2013 zde měl pan Pavel Koren vystoupení, které „dvě třetiny Ze šuplíku“ doprovodili. Já a Hynek jsme se za krátký čas museli naučit izraelské rytmy a slova a sžít se s harmonikou pana Korena. Byla to pro nás velká zkušenost, která nám jistě pomůže na naší vlastní dráze, s našimi písničkami.
Premiéru zde měla naše nová písnička Smíření. A právě u ní věřím v to, o čem jsem psala výše. Ať Smíření rozechvěje srdce všem, kdo ho uslyší.
Zatoulané Vánoce
Na začátku září se do Čisté zatoulaly Vánoce. Dětem se určitě líbilo odpoledne plné her a soutěží. A aby to byly Vánoce se vším všudy, rozdávaly se dárky, rozsvěcel vánoční strom a my jsme zahájili koledami. Byli jsme tentokrát bez houslisty, ale zato nově s odposlechem. Aparatura se nám utěšeně rozrůstá. Ne že by se nám líbila ta práce s instalací před a rozebíráním po vystoupení, ale chce-li člověk vyluzovat zvuky libé, musí se hlavně slyšet. Naše písničky byly střídány řinkotem zbraní dětské šermířské skupiny ze Dvora Králové. Sluníčko rychle zapadalo, ale děti byly stále rozjařené…no zkrátka jako o Vánocích.
Ďábel v knihovnické dílně
10.9.2013 jsme zopakovali v Knihovně V.Čtvrtka pásmo Smlouva s ďáblem, tentokrát jako součást knihovnické dílny v rámci festivalu Jičín město pohádky.
Celé pásmo bylo laděno do tématu fantasy, a proto se v našich písničkách objevili dryády a vlkodlaci, anděl i ďábel, upíři a divoženky.
Písničky prokládaly mluvené slovo z dílny nového literárního spolku DIV, jehož členové jsou Dana Beranová, Ilona Pluhařová, Václav Franc a Eva Jebavá.
Kromě nahlédnutí do naší povídkové tvorby, kterou jsme četli, byla divákům představena ještě kniha Ilony Pluhařové Země bledulek.
Řehečtí Rodáci 2013
Řehečské kvarteto zahájilo, my jsme nastoupili až po setmění.
Už po několikáté jsem byla svědkem toho, jak je skvělý muzikant přitahován ke skvělému muzikantovi jako dva póly magnetu. Proto naše zpívání nemohlo dopadnout jinak, než že se Hynek a pan Koren ze skupiny Řehečské kvarteto semkli do „úzkého kruhu řehečského“ a společně si zahráli pár písniček. My ostatní jim k tomu alespoň pobrukovali.
Jelikož oni dva patří k těm muzikantům, kteří slyší i odchylky o 1/4 tónu, které nám obyčejným smrtelníkům vrásky nedělají, pochvalovali si, jak jim to spolu pěkně ladilo.
A věřte nevěřte, to že se ztichlou Řehčí nesly tóny písně Tichá noc, nebylo rozhodně vinou alkoholu, ale spíš hledáním a nalezením společné noty. A o tom to hraní a vlastně celý život asi je.
(Autor fotografií: Martin Žantovský)
Ze šuplíku tradičně na skautském táboře
Letos byly děti obzvláště hudebně vyladěné. Zpívaly, tleskaly, doprovázely na rytmiku, snaživě plnily soutěž, kterou jsme jim připravili-prostě prázdninové zpívání jak se patří. V návalu euforie z táborové atmosféry jsem táborníkům nabídla, že pokud mi řeknou několik slov, složím na tato slova písničku. Aktivita dětí se zvedla ještě o kousek. Okamžitě byly všechny ruce nahoře, vedoucí vyvolávala a já zapisovala. S děvčátky to bylo dobré. Slov jako kůň, ráj, slavnost, kláda jsem se neobávala. Malí kluci už trochu přitvrdili se slovy: kulomet, indián, vláček, a ti nejstarší mi to samozřejmě rozhodně nechtěli ulehčit. Do sbírky mi od nich přibyla slova kardiostimulátor a emancipace.
Už cestou domů mi hlava šrotovala. Druhý den jsem během dopoledne měla jasno a ve čtvrtek jsme jeli omladinu seznámit s výsledkem. Slova k písničce jsem napasovala na melodii Máme doma místo psa kytku masožravou a text si můžete přečíst zde: Tenkrát na táboře (PDF soubor)
Dětem se písnička líbila. Poslouchaly, k těm „svým slovům“ se s výskokem hlásily a zkusily si ji s námi i zazpívat.
Pokračovali jsme několika našimi a samozřejmě mnoha táborovými. Se soumrakem za námi dorazil i Jarda s housličkami a po celou dobu nás velmi pěkně na akordeon doprovázel jeden ze skautů.
Když se světlušky a vlčata nachystali do spacáku, zahrálo jim trio housle, kytara, akordeon ještě na dobrou noc a pak už jsme je nechali v tichu usnout. Hned, jak poslední hlásky umlkly, vytáhli kluci znovu své nástroje a ještě jsme v polní kuchyni nad bramborovými plackami tamních skvělých kuchařek zpívali dlouho přes půlnoc.
Nasáli jsme v Netolicích spoustu dobré nálady a energie a znovu se museli hluboce sklonit před partou lidí, která našim dětem věnuje dnem i nocí svůj čas a energii a dělí se s nimi o své zkušenosti a dovednosti, učí je poznávat, objevovat a být samostatné. Všem lidem kolem jičínského skautingu velké díky.
