Letos byly děti obzvláště hudebně vyladěné. Zpívaly, tleskaly, doprovázely na rytmiku, snaživě plnily soutěž, kterou jsme jim připravili-prostě prázdninové zpívání jak se patří. V návalu euforie z táborové atmosféry jsem táborníkům nabídla, že pokud mi řeknou několik slov, složím na tato slova písničku. Aktivita dětí se zvedla ještě o kousek. Okamžitě byly všechny ruce nahoře, vedoucí vyvolávala a já zapisovala. S děvčátky to bylo dobré. Slov jako kůň, ráj, slavnost, kláda jsem se neobávala. Malí kluci už trochu přitvrdili se slovy: kulomet, indián, vláček, a ti nejstarší mi to samozřejmě rozhodně nechtěli ulehčit. Do sbírky mi od nich přibyla slova kardiostimulátor a emancipace.
Už cestou domů mi hlava šrotovala. Druhý den jsem během dopoledne měla jasno a ve čtvrtek jsme jeli omladinu seznámit s výsledkem. Slova k písničce jsem napasovala na melodii Máme doma místo psa kytku masožravou a text si můžete přečíst zde: Tenkrát na táboře (PDF soubor)
Dětem se písnička líbila. Poslouchaly, k těm „svým slovům“ se s výskokem hlásily a zkusily si ji s námi i zazpívat.
Pokračovali jsme několika našimi a samozřejmě mnoha táborovými. Se soumrakem za námi dorazil i Jarda s housličkami a po celou dobu nás velmi pěkně na akordeon doprovázel jeden ze skautů.
Když se světlušky a vlčata nachystali do spacáku, zahrálo jim trio housle, kytara, akordeon ještě na dobrou noc a pak už jsme je nechali v tichu usnout. Hned, jak poslední hlásky umlkly, vytáhli kluci znovu své nástroje a ještě jsme v polní kuchyni nad bramborovými plackami tamních skvělých kuchařek zpívali dlouho přes půlnoc.
Nasáli jsme v Netolicích spoustu dobré nálady a energie a znovu se museli hluboce sklonit před partou lidí, která našim dětem věnuje dnem i nocí svůj čas a energii a dělí se s nimi o své zkušenosti a dovednosti, učí je poznávat, objevovat a být samostatné. Všem lidem kolem jičínského skautingu velké díky.
